Smrt obchodního cestujícího_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Arthur Miller

Smrt obchodního cestujícího

Výňatek

Umělecký text

Biff (zlomen pláče) Pro pánaboha, necháš mě už odejít? Pohřbíš už jednou ty svý falešný sny, než se stane neštěstí? (ze všech sil se snaží ovládnout, vytrhuje se a přejde ke schodišti) Ráno jedu. Uložte ho – uložte ho do postele. (vyčerpán jde po schodech do svého pokoje)

Willy (po dlouhé pauze, ohromen, radostně) Není to – není to ohromný? Biff – dyť von mě má rád!

Linda Má tě strašně rád, Willy!

[…]

Ben Je čas, Williame, je čas!

Willy Ach Bene, já vždycky věděl, že my dva s Biffem to dokážem – ať už tak nebo tak.

Ben (se dívá na hodinky) Loď čeká! Přijdeme pozdě. (pomalu se ztratí ve tmě)

Willy (elegicky, obrací se k domu) A až budeš provádět vejkop, hochu, tak ať to letí přes celý hřiště a ty pronikej pěkně dopředu, hezky pod míč, a až vystřelíš, tak ať to jde při zemi a ať je to šlupka, poněvadž to je důležitý, hochu. (rychle se otočí tváří do obecenstva) Na tribuně je spousta všelijakejch důležitejch lidí a než se naděješ… (najednou udělá pohyb, jako kdyby něco hledal) Bene, jak mám.…?

Linda (volá) Willy, jdeš už nahoru?

Willy (postrašeně nadechne, obrátí se jak na obrtlíku, jako kdyby ji chtěl uklidnit) Pšt! (obrátí se, jako kdyby hledal cestu; jako by na něj ze všech stran dorážely zvuky, tváře, hlasy a on se kolem sebe ohání a křičí) Šš! Šš! (najednou ho zarazí hudba; tiché, vysoké tóny; nabývají na síle, až přejdou takřka do nesnesitelného skřeku, Willy přechází po špičkách, potom rychle odběhne za dům) Ššš!

Linda Willy?

(odpověď nepřichází, Linda čeká, Biff vstane z postele, je ještě oblečený, Happy se posadí, Biff stojí a poslouchá)

Linda (Linda s opravdovým strachem)

Willy, kde seš? Odpověz mi, Willy!

(je slyšet zvuk vozu, který startuje a vyráží plnou rychlostí) Ne!

Biff (utíká po schodech) Táto!

(Překlad Luba a Rudolf Pellarovi)

Neumělecký text

MM: Umělec se řídí instinktem. Jaké jsou vaše pocity v tomto novém století?

AM: Nemohu se zbavit představy, že je velice dobře možné, aby kdosi v malém člunu dopravil do přístavu v New Yorku atomovou bombu ve víře, že se dostane rovnou do nebe. Podle mě je to možné. Před padesáti lety by něco takového nikoho nenapadlo, snad jen úplného šílence. Dnes je jisté, že maniak jako Saddám Hussein je klidně ochoten takový čin ospravedlnit. Vezměte si neustálé konflikty kolem Izraele, který má atomové bomby. A Izraelci nedovolí, aby je někdo zničil dřív, než oni sami zničí někoho jiného. Stojíme na pokraji katastrofy v Indii a Pákistánu. Ve svých hrách hledám osvícení, ale teď jsem ztratil jakoukoli iluzi o bezpečí. A nejsem žádný paranoik, taková je realita. Miliardář kdesi v Arabské poušti nešetří penězi na vyškolení lidí, kteří by něco takového mohli udělat. A jakmile budou moci, udělají to. Mají pro to ideologické i náboženské ospravedlnění. Uvažují stejně logicky jako my.