Sníh_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Orhan Pamuk

Sníh

Výňatek

Umělecký text

Následujícího dne jsem se zamiloval. Láska mnou otřásla jako světlo vyzařující z té knihy a celou svou silou mi naznačovala, že se můj život již dávno dostal na scestí.

Jakmile jsem se ráno probudil, prolétlo mi hlavou vše, co se odehrálo předchozího dne, a já jsem hned pochopil, že svět, který se přede mnou otevíral, není jen chvilkovou iluzí, že je stejně skutečný jako mé tělo, mé ruce, mé nohy. Abych se uchránil před nesnesitelným pocitem osamění v tomto novém světě, bylo nutné najít někoho, kdo by se mi podobal.

V noci sněžilo. Sníh zůstával na okně, na chodnících, na střechách. V bílém a chvějícím se světle, které přicházelo z venku, vypadala kniha, který ležela otevřená na stole, čistě a nevinně, čímž působila ještě znepokojivěji.

Ale i přesto jsem jako každé ráno posnídal s matkou, při vůni pečeného chleba prolistoval Milliyet a mrknul na článek Celala Salika. Ujídal jsem ze sýra na stole, popíjel čaj a usmíval se při pohledu na matčinu dobromyslnou tvář, jako by všechno bylo jako dřív, jak jsem byl zvyklý. Šálek, konvička, cinkání lžičky, dodávka prodavače pomerančů na ulici, jako by mě vše utvrzovalo v tom, že můj život bude plynout jako dřív. Ale já jsem se nenechal oklamat. Byl jsem si natolik jistý, že svět se od základů mění, že když jsem vycházel z domu, na sobě otcův těžký starý kabát, vůbec jsem necítil, že by mi otec chyběl.

Kráčel jsem směrem k nádraží, nastoupil do vlaku, vystoupil z něho, stihl parník, vyskočil na přístavní molo na Karaköy, prodral jsem se davy lidí, vyběhl po schodech, naskočil do autobusu a dorazil na náměstí Taksim a cestou do čtvrti Taskisla jsem se zastavil a pozoroval cikánky prodávající na chodníku květiny. Copak jsem mohl uvěřit tomu, že můj život bude jako dřív? Copak jsem mohl zapomenout, že jsem tu knihu přečetl? V jednu chvíli mi to připadalo tak děsivé, že jsem měl chuť někam utéct.

Neumělecký text

Román Sníh od počátku vzbuzoval velké očekávání – například podle deníku The New York Times patří mezi deset nejlepších knih roku 2004. Orhan Pamuk (nar. 1952), jehož stěžejním tématem se stal vztah Východu a Západu, se tentokrát pokusil o ambiciózní spojení literatury a politiky, a to formou politického románu v tradici Stendhala a Dostojevského, k nimž se v úvodu knihy otevřeně hlásí. Vzhledem ke zjitřené atmosféře střetu civilizací, přiživené pokračujícími boji v Afghánistánu i válkou v Iráku, byl pozitivní ohlas západních čtenářů celkem pochopitelný a Nobelova cena za literaturu, kterou autor obdržel v říjnu 2006, „pouhým“ logickým důsledkem. Dnes, s odstupem několika let, můžeme objektivněji posoudit, nakolik Sníh tehdejší čtenáře přesvědčil svými uměleckými kvalitami a nakolik jen naplnil jejich politická očekávání.