Socialni struktura, socialni nerovnost, socialni stratifikace a mobilita

7. Sociální struktura, sociální nerovnost, sociální stratifikace a mobilita

SOCIÁLNÍ STRUKTURA

Sociální strukturou rozumíme složení, skladbu společnosti. Toto složení odráží sociální rozdíly mezi lidmi, kteří tvoří danou společnost. Sociologie hovoří o sociální diferenciaci. Sociální rozdíly mezi lidmi mohou mít dvojí podobu, horizontální nebo vertikální:

a) horizontální - vyjadřuje takové sociální rozdíly, které nevytváří společenskou hierarchii, tzn. že nevytváří společenský žebříček, kde jedni by byly výš než druzí. Horizontální diferenciace může být založena například na demografických kritériích jako například: pohlaví, věk, zdravotní stav atd.

b) vertikální - vytváří sociální stratifikaci (rozvrstvení) společnosti do společenských vrstev, které tvoří hierarchii, tzn. že lidé jsou na společenském žebříčku výš nebo níž. Kritéria neboli znaky vertikální diferenciace mohou být především majetek, podíl na moci, prestiž, privilegia, úcta atd.

SOCIÁLNÍ NEROVNOST

Sociální nerovností rozumíme takové společenské rozdíly mezi lidmi, které je staví na různou příčku společenského žebříčku. Je výrazem vertikální sociální struktury, která se nazývá sociální stratifikací. Mezi nejčastěji užívané znaky této sociální nerovnosti patří majetek, moc, prestiž, privilegia.

Existují dva výklady příčin sociálních nerovností:

1) Funkcionální pojetí (funkcionalismus) vysvětluje sociální nerovnost jako důsledek vrozených schopností každého člověka a na jejich základě vykonaného pracovního výkonu. Z tohoto pohledu je sociální nerovnost spravedlivá a zasloužená, neboť vyšší místa ve společnosti zastávají ti nejschopnější. Sociální nerovnost je pro společnost užitečná, protože společnost ke svému fungování potřebuje všechny sociální pozice: ministry a bankéře, stejně tak jako uklízečky a popeláře. Sociální nerovnost integruje společnost a umožňuje její harmonický vývoj. Je nezbytná protože vyvolává soutěž o atraktivní pozice, aby tyto pozice byly obsazeny nejschopnějšími lidmi.

2) Konfliktní pojetí (teorie konfliktu) tvrdí, že osobní schopnosti a výkon každého člověka se na jeho společenském postavení projevují výrazně méně a hlavní příčinou sociální nerovnosti je to, že se reprodukuje vlastními mechanismy, tzn. že sociální nerovnost je z větší části zděděná. Tato teorie odmítá existenci individuálních a skupinových zájmů, které se zapojují do boje o žádaná místa. Tento boj ústí do legitimního sociálního rozvrstvení, jehož výsledkem je sociální nerovnost, která se předává mezi generacemi. Potomci bohatých a mocných rodin jsou na startovní čáře své společenské kariéry zvýhodněni tím, že se jim dostalo lepší výživy, výchovy, zdravotní péče, uspokojování osobních zájmů a vzdělání. Z tohoto důvodu je podle teorie konfliktu sociální nerovnost nespravedlivá, protože umožňuje jedněm žít na úkor druhých a navíc ohrožuje integritu společnosti konflikty mezi bohatými a chudými, privilegovanými a diskriminovanými.