Sociologicky vyklad pojmu kultura, jeji znaky, struktura a funkce, pluralita plnohodnotnych ku
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
FUNKCE KULTURY
Funkcemi kultury rozumíme úkoly či poslání, které kultura ve společnosti má plnit.
1. V nejobecnější rovině, kterou můžeme nazvat civilizační, jejímž obsahem je polidšťování člověka, kultura činí z biologické bytosti skutečného člověka, vytváří jeho lidskou, společenskou podstatu. Kultura umožňuje každému jednotlivci od jeho narození poznávat a osvojovat si okolní svět na základě poznatku, které byly nashromážděny minulými generacemi prostřednictvím rozvoje jazyka a myšlení daného člověka. Součástí obecného poznání života je také poznávání norem, vzorů chování a pravidel lidské činnosti, jejichž osvojení umožňuje jednotlivci zařadit se do společnosti. Proces osvojení kultury nazýváme enkulturací. Tuto nejdůležitější funkci nazýváme funkcí socializační.
2. Vedle toho plní kultura ještě funkci akumulativní. Kultura v sobě uchovává poznatky nejrůznějšího druhu a vytváří jejich určitou zásobárnu, kterou nazýváme kulturní dědictví.
3. Zpravidla nejčastěji využívanou funkcí je funkce rekreační, zábavná. Spočívá v tom, že vytváří podmínky pro uvolnění, odreagování se, rozptýlení. Nejvíce se na ní podílí masová kultura a umění.
PLURALITA PLNOHODNOTNÝCH KULTUR
V sociologii hovoříme častěji o kulturách než o kultuře. I když v obecné rovině hovoříme o kultuře jako o jednom celku, reálně existovali vždy různé kultury, které se od sebe v mnoha ohledech liší. Odlišnost kultur můžeme pozorovat především v prostoru a v čase. Základní zlom ve vývoji společensko-vědního myšlení byl objev plurality plnohodnotných kultur v prostoru a v čase. Plnohodnotnost v prostoru a čase znamená, že každá kultura vůči svým nositelům plní všechny základní funkce, že každému člověku umožňuje relativně úspěšně žít ve svém společenství. Lidské myšlení je od nepaměti zatíženo univerzálním etnocentrismem, který vede k tomu, že kulturou se vždy rozuměla ta naše a všechny ostatní byly považovány za barbarské pakultury. To znamená, že při posuzování kultur nejde o kultury vyšší a nižší, ale pouze o kultury jiné.
Plnohodnotnost kultur vyplývá z toho, že i ty kultury, které se nám zdají podivné plní vůči svým nositelům všechny základní funkce. Ten, kdo si danou kulturu osvojil, může v dané společnosti žít.
SUBKULTURA
V rámci jednoho velkého sociálního systému (národ, stát, společenská třída) lze téměř vždy identifikovat menší kulturní celky, které obvykle nazýváme subkulturami.
Subkulturu poznáme podle těchto znaků:
a) Nositelé subkultury jsou menší, více méně přesně vymezené skupiny, které jsou součástí vyššího celku (skinheads, jehovisté, hippies).
b) Subkultura musí vykazovat z hlediska své vnitřní skladby tytéž složky jako kultura obecná.
c) Subkultura se musí v některých prvcích, ale ve všech složkách odlišovat od základní kultury.