Sociologicky vyklad pojmu kultura, jeji znaky, struktura a funkce, pluralita plnohodnotnych ku

3. Materiální složky kultury jsou kulturními prvky pouze tehdy, jestliže lidé chápou jejich smysl, význam a účel. Přisoudit nějaké věci význam obvykle znamená, že jsme tuto věc schopni pojmenovat. Právě těmto významům se učíme.

4. Kultura jako celek je kolektivním produktem, i když jednotlivé kulturní prvky mohou být výsledkem činnosti jednotlivců.

5. Kultura se přenáší z generace na generaci, udržuje kulturní kontinuitu (návaznost) v čase. Přenos určitých kulturních prvků v čase zakládá tzv. kulturní dědictví jednotlivých etnických skupin zejména národů (česká kultura, folklór jižní Moravy, francouzská kultura).

6. Kultura je adaptivní tzn. je schopna prostřednictvím lidských činností se přizpůsobit vnitřním a vnějším změnám. Jednotlivé složky kultury však nereagují na vnější a vnitřní podněty stejně rychle. Materiální složka kultury se obvykle mění podstatně pružněji a rychleji než složka duchovní, zejména její normativní část - ideje, normy, postoje či vzorce chování.

STRUKTURA KULTURY

Kultura je velmi složitý a rozmanitý sociální jev, který je vnitřně hluboce strukturovaný a diferencovaný. Zahrnuje obrovské množství předmětů, jevů a procesů, které spolu více či méně souvisejí. Zpravidla obsah kultury dělíme do tří velkých částí:

a) materiální kultura

Je oblastí materiálního bohatství společnosti. Je to soubor předmětů, jevů, procesů a vztahů souvisejících s uspokojováním hmotných potřeb člověka. Za nejdůležitější prvky se obvykle považují:

• pracovní prostředky (stroje, nástroje)

• způsoby používání těchto prostředků (technologie)

• produkty určené k výrobní spotřebě (materiály, energie)

• spotřební předměty (uspokojují každodenní i dlouhodobé potřeby člověka – rohlík, auto)

• umělé materiální životní prostředí (stavby)

b) duchovní kultura

Je oblastí duchovního bohatství společnosti. Je to soubor předmětů, jevů, procesů a vztahů sloužících k uspokojování duchovních potřeb člověka. Jsou to soubory nejrůznějších myšlenek, zvyků, tradic, představ, názorů, institucí a symbolů. K duchovní kultuře patří i ty hmotné předměty, do nichž byly uvedené myšlenky zachyceny (socha, kniha). Prvky duchovní kultury mohou mít různý charakter:

• světonázorový - filozofický, ideologický

• vědecký

• náboženský

• mravní (mravní kodexy upravující vztahy mezi lidmi)

• právní (psaná pravidla, normy, zákony)

• umělecký, estetický

c) normativní kultura

Postihuje zejména oblast morálky a práva. Společenské normy představují systém obecných pravidel, které upravují myšlení, jednání a chování jednotlivců tak, aby to odpovídalo hodnotám a vzorům chování, které jsou v dané společnosti obecně přijaté. Normativní kultura ukazuje jak má jednotlivec myslet, chovat se a jednat a jaké ho čekají odměny a tresty, když tento systém pravidel dodrží nebo naopak poruší. Společenské normy jsou proměnlivé a vyvíjejí se a mění v prostoru i v čase. V rámci jedné společnosti mohou existovat vzájemně se lišící systémy norem, které platí jen v některých sociálních skupinách tzv. skupinové normy.