Spoonriverská antologie_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Edgar Lee Masters

Spoonriverská antologie

Výňatek

Umělecký text

Hod Putt

Ležím vedle hrobu

starého Billa Piersola,

který si pomohl obchodem s Indiány,

potom udělal krach

a vyšel z něho bohatší než dřív.

Když jsem měl po krk plahočení a bídy,

viděl, jak starý Bill a jiní bohatnou,

jednou v noci jsem poblíž Proctor’s Grove oloupil

pocestného

a nechtě ho přitom zabil.

Potom mne za to soudili a pověsili.

Takový krach jsem udělal zas já.

A nyní my dva, kteří zkrachovali každý po svém,

spíme tu v pokoji bok po boku.

Okresní soudce

Kdo tu kráčíte, pohleďte na ty vyleptané stružky,

jimiž se vítr a déšť zažírá do mého náhrobku -

takřka jako by nehmotná Nemesis či nenávist

si tu dělala záznamy proti mně,

aby památku na mne vymazala, nikoli zachovala.

Zaživa jsem byl okresní soudce, dělal záznamy

a rozhodoval se podle toho, který z právníků měl víc bodů,

nikoli spravedlivě podle případu.

Ó větře a dešti, nechte můj náhrobek na pokoji!

Neboť horší než hněv ukřivděných,

než kletby chudáků,

je ležet beze slov, a přece jasně vidět,

že i sám Hod Putt, ten vrah,

po mém rozsudku oběšený,

byl ve srovnání se mnou nevinná duše.

Neumělecký text

EPITAF

(z řec. epitafion ROVNÁ SE nápis na hrob) – 1. náhrobní nápis. Byl starou kulturní konvencí mnoha národů; egyptské e. se obracely modlitbami k božstvům, řecké měly epigramatickou povahu a činily si nárok na básnické posvěcení; římské e. byly stručné a věcně informující, zpravidla doprovázené ustálenými obrazy (Siste Viktor, Sit tibi terra levis aj.). K nejznámějším e. v podobě ŠIPKA epigramu patří „Jdi a zvěstuj Lakedaimónským, poutníče, že poslušni jich zákonů zde ležíme“, který věnoval sparťanským hrdinům Simonides (6. stol. př. n. l.). Vedle e. věnovaných básníky básníkům (Ben Jonson Shakespearovi) zaslouží zmínky vlastní epitafy autorů, např. Horatiův nebo Wolkrův: […]

2. (z řec. epitafios logos ROVNÁ SE pohřební řeč) – slavnostní pohřební řeč v Řecku a Římě, druh řečnictví, v němž vynikli zvl. Sokrates a Démosthenes (4. stol. př. n. l.). Slavný epitafios Periklův z Thukydidových Dějin přel. F. Stiebitz (Periklova řeč nad padlými, Brno 1946).

(Slovník literární teorie)

struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla)

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika