Hlavní přelíčení_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Karel Poláček

Hlavní přelíčení

Výňatek

Umělecký text

Lidé se dočtli v novinách, že dnes bude souzen jakýsi Josef Maršík, tentýž, který ukrutně zavraždil jednu služebnou dívku, jménem Alžbětu Válovou, když se byl předtím lstivě zmocnil jejích úspor. A každý cítil, že musí být přítomen tomuto představení, které slibovalo nebývalé vyražení.

A ten, kterému se podařilo dostati se do porotního sálu, byl zklamán, že veškerá sedadla jsou již obsazena. Posluchači četnického kursu tvořili šedozelený ostrov. Přední lavice obsadily dámy, kterým pro jejich vynikající společenské postavení nemohl být odepřen přístup k přelíčení. Prostorným sálem vznášelo se ono netrpělivé napětí a spokojené rozjaření, jaké bývá v divadle, než zhasnou světla a tlumeně zazní gong. Ti, kteří získali sedadla, počínali si nenuceně jako divadelní abonenti ve svých křeslech. Byla tu i místa k stání. Vzadu se tísnila různá drobotina, vousaté i oholené obličeje, ženské i slečny, a na všech obličejích bylo soustředěné očekávání.

Prostorným hledištěm proběhlo vlnění. Dva dozorci přivádějí postranním vchodem obžalovaného.

Lidé natahují hlavy. Každý je žádostiv spatřit vraha. Leč obžalovaného zevnějšek vzbudil zklamání. To že je ukrutný vrah? Není možná! Vrah přece musí mít štětinatou hlavu, nízké čelo, pod nímž nejistě zírají sveřepé oči.

A zatím je to člověk nezajímavý a všední, takový člověk, jehož míjíme bez pozornosti, s nímž si vyměníme několik zbytečných slov o počasí, se kterým posedíme v hospodě, pomluvíme lidi a poreptáme na poměry. Jedním slovem, obžalovaný nevyznačuje se ničím zvláštním a je podoben většině návštěvníků tohoto představení.

Diváci mají obžalovanému za zlé, že nenese na čele Kainovo znamení, čímž by se lišil od pořádných občanů, kteří tu sedí v křeslech a na galerii a čekají, co bude dále.

Obžalovaný byl oděn v černý, sváteční šat, jako by se vypravoval na svatbu nebo na pohřeb. Dříve než usedl na lavici obžalovaných, pohlédl si místo, kam je mu usednouti, chvilku jako by váhal, a pak složil pečlivě šosy svého kabátu a usedl mezi dva dozorce.

„Ani by to člověk do něho neřek,“ mínil jakýsi pán s hranatou lebkou a s rudým obličejem, „docela ouhlednej člověk…“

Výňatek

Neumělecký text

Ze všech Poláčkových románů se Hlavní přelíčení nejvíce přiblížilo střízlivé sociologické studii, sledující krok za krokem zrod zločinu podrobným stopováním jeho kořenů psychických i sociálních. Jeho inspirace „mimoliterární“ je tu očividnější než v jiných Poláčkových pracích; Šalda jej nazývá „kriminalistickou reportáží“ a řadí jej k „románům, které nechtějí být uměním“. Hlavní přelíčení má skutečně blíž k publicistice, dokumentu, literatuře faktu. Ve volbě hlavních aktérů, vraha a jeho oběti, i v řadě podrobností shledáváme skoro doslovnou podobnost s fejetonem Podvodníci z Poláčkova kriminalistického seriálu o lidech před soudem (Přítomnost 1938). V tomto seriálu, v němž zobecňuje své zkušenosti ze soudní síně, konstruuje Poláček svým typickým způsobem v podstatě neměnné schéma určitého typu zločinu, spočívající na několika konstantách; v našem případě jsou to: inzerát –starší osamělá služka – svěřená spořitelní knížka atd. Konfrontace s tímto fejetonovým seriálem napovídá mnohé o konkrétním záměru autorově v případě Hlavního přelíčení i o zvoleném prozaickém žánru, ale i o Poláčkově tvůrčí metodě vůbec: naznačuje, že jejím cílem není individualizace, ale právě ono schéma, které je konkrétním příběhem vlastně jen demonstrováno.