Přenosové kódy pro přenos dat
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Přenosové kódy pro přenos dat
Přímý dvojkový kód není vhodný pro přenos digitálními trakty. Je zde možnost delšího stavu v „1“ nebo „0“, a tím vzniká stejnosměrné napětí, které neprojde přes transformátory. Také nelze snadno obnovit takt a nemá vyhovující frekvenční spektrum. Proto byly pro rozhraní digitálních telekomunikačních systémů a pro linkové systémy standardizovány linkové kódy.
V přenosové technice se používá kód AMI (Alternative Mark Inversion), který je třístavový. Nuly se ponechávají a jedničky se střídavě kódují jako +A a –A. Tím dochází k odstranění dlouhého stavu v „1“ se stejnou hodnotou napětí, čímž se odstraní stejnosměrná složka. Zároveň se vyřeší problém posloupností samých jedniček z hlediska taktování.
Kód HDB3 (High Density Bipolor) zajišťuje dobré taktování i pro dlouhé posloupnosti nul. Nahrazuje totiž některé nuly jedničkami tak, aby nevznikala posloupnost delší než tři nuly. Vložená jednička je označena záměrným porušením pravidla střídání polarity (má stejnou polaritu jako předchozí), aby ji přijímací obvody dokázaly odlišit a převést zpět na původní symbol nula. Právě kód HDB3 je standardizován pro rozhraní zařízení PCM 1. řádu RM1 a dále i pro rozhraní digitálních zařízení 2. a 3. řádu (RM2, RM3).
Obr. 1. Znázornění linkových kódů používaných v přenosové technice.
Tvorba HDB3 kódu.
Vycházíme z binárního kódu nebo kódu AMI. Je-li zde posloupnost čtyřech nul za sebou, vyřadíme jí a dosadíme na její místo sekvenci B00V, pokud je za předchozím stavem V sudý počet impulsů A. Je-li za předchozím V lichý počet impulsů A, dosadíme sekvenci 000V.
V – porušení (Violation) – impuls je shodný s předchozím impulsem A.
B – impuls, který je vždy opačný než předchozí impuls A.
Příklad: sešit na PNS – Linkové kódy.
se používá především u systémů s koaxiálním i kabely, televizní a rozhlasový signál. V podstatě je použit stejný princip jako u HDB3, kód je dvoustavový, navíc ve dvou módech – pozitivním a negativním. Principem je náhrada čtyřech binárních symbolů třemi symboly podle kódovací tabulky. Vzhledem k tomu snižuje původní přenosovou rychlost zhruba o čtvrtinu. Systém kódování je jednoduší, ale zařízení je složitější vzhledem k potřebě větší vyrovnávací paměti.
Kód 2B1Q se používá pro přenosové trakty, kde dochází k vyššímu útlumu signálu. Protože útlum bývá na nižších kmitočtech nižší, snažíme se posunout frekvenční pásmo níže. Toho lze dosáhnout snížením modulační rychlosti při použití vícestavového kódu. Vzroste sice počet úrovní nutných k rozpoznání, ale s tím si moderní obvody dokáží poradit. Proto se používá čtyřstavový kód 2B1Q, ve kterém je vždy dvojice bitů (2B) vyjádřena jednou úrovní (1Q).