Tetřev hlušec_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Michel Tournier

Tetřev hlušec

Výňatek

Umělecký text

BABA MRÁZKA

Vánoční povídka

Na místo učitele, který šel do penze, nastoupila nová učitelka, původem odjinud, a všichni ji sledovali a zjišťovali, z jakého je těsta. Paní Oiselinová, matka dvou dětí – z toho jedno bylo tříměsíční nemluvně – byla rozvedená, a to vypadalo jako záruka laické věrnosti. Avšak už první neděli jásala klerikální strana, když se nová učitelka ukázala v kostele, což vzbudilo mimořádnou pozornost.

Zdálo se, že kostky jsou vrženy. Hodinu „půlnoční“ nic nebude už znesvěcovat svatokrádežný vánoční stromek a farář úplně ovládne pole. O to větší bylo překvapení, když paní Oiselinová oznámila školákům, že na tradici se nic nemění a že děda Mráz bude nadílet v obvyklou hodinu. Na jakou strunu to hrála? A kdo bude dělat dědu Mráze? Listonoš a obecní strážník, kteří pro své socialistické názory přicházeli hned každému na mysl, tvrdili, že nemají o ničem potuchy. A údiv už vůbec neznal mezí, když se rozkřiklo, že paní Oiselinová půjčuje faráři své miminko jako Ježíška do jeho živého betléma.

Zpočátku probíhalo všechno hladce. Maličký Oiselino spal jako dudek, zatímco věřící procházeli kolem jesliček, oči zvědavostí na stopkách. I osel a vůl – opravdový osel a opravdový vůl – zdáli se pohnuti laickým miminkem, tak zázračně proměněným v Spasitele.

To však sebou naneštěstí už od čtení evangelia začalo vrtět, a v okamžiku, kdy farář vystupoval na kazatelnu, spustilo řev. Miminko s tak pronikavým hlasem snad ještě nikdy nikdo neslyšel. Marně je holčička, která dělala Pannu Marii, kolébala na svých plochých prsou. Pískle, rudé zlostí, třepalo ručičkama i nožičkama a rozechvívalo kostelní klenbu svým zuřivým vřískotem; farář se vůbec nedostal ke slovu.

Nakonec zavolal jednoho svého ministrantíka a pošeptal mu do ucha nějaký příkaz. Chlapec vyběhl tak, jak byl, v komži, a zvenčí doléhal slábnoucí klapot jeho dřeváků.

Několik minut nato se klerikální polovině vesnice, jež se tu do jednoho sešla v chrámové lodi, naskytl nevídaný pohled, který se na věky věkův zapsal do svatých legend vlastí bretaňských: do kostela vpadl děda Mráz osobně a hnal se ostošest k jesličkám. Pak rozhrnul svůj mohutný vous z bílé vaty, rozepnul červenou kápi a podal Ježíškovi, jenž náhle ztichl, svůj štědrý prs.

Výňatek

Neumělecký text

Tournierovo mýtotvorné úsilí je rozhodujícím činitelem i v jeho povídkách. Mýtus tu ovšem není složitě propracovaným systémem, s jakým se setkáváme v jeho románových stavbách, a více se blíží svému původnímu tvaru, totiž prostému příběhu, který je konkrétním shrnutím jisté hluboké všelidské zkušenosti, jejím prototypem i modelem. V některých povídkách se Tournier obrací k mytickým tématům klasickým, pevně zakotveným v našem kulturním povědomí: Robinson Crusoe, Paleček a obr, děda Mráz, vždy je však podává v neobvyklé variaci, pod překvapivým zorným úhlem, který má rozrušovat naše myšlenkové návyky. […]