Tři muži ve člunu_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jerome Klapka Jerome

Tři muži ve člunu

Výňatek

Umělecký text

Proto jsme se rozhodli, že venku budeme spát jen za pěkných nocí; a když bude pršet nebo když zatoužíme po změně, přespíme jako pořádní lidé v hotelu, v hostinci nebo v krčmě.

Montmorency přivítal tento kompromis s velikým uspokojením. On si v romantické samotě nelibuje. On horuje pro místa hlučná; a je-li to tam kapánek obhroublé, tím víc se mu tam líbí. Kdybyste Montmorencyho viděli, určitě byste měli dojem, že je to andílek, který z nějakého člověčenstvu utajeného důvodu byl seslán na zem v podobě malého foxteriéra. Montmorency má takový ten výraz říkající „Ach, ten svět je tak zkažený a já bych si tolik přál ho zlepšit a zušlechtit“, takový ten výraz, jaký dovede vehnat slzy do očí zbožných starých dam a pánů.

Když se ke mně přistěhoval, aby žil na mé útraty, nevěřil jsem, že se mi podaří uchovat ho při životě. Sedával jsem u něho a pozoroval ho, jak leží na dece a vzhlíží ke mně, a říkával jsem si: „Ach jé, tenhle pejsek tady dlouho nebude. Toho mi jednou unesou v nebeské káře k jasným výšinám, nic jiného ho nečeká.“

Ale když jsem pak zaplatil dobrého půl tuctu kuřat, která roztrhal; když jsem ho vrčícího a rafajícího vyvlekl za zátylek ze sto čtrnácti pouličních rvaček; když mi jedna rozběsněná ženská přinesla ukázat mrtvou kočku a říkala mi vrahu; když mě soused, co bydlí ob dům, pohnal před soud, poněvadž prý nechávám volně pobíhat krvelačného psa, který ho za chladné noci zahnal do jeho vlastní kůlny a přes dvě hodiny mu nedovolil vystrčit ze dveří nos; a když jsem se dověděl, že náš zahradník se vsadil, že Montmorency zakousne ve stanovené době tolik a tolik krys, a vyhrál třicet šilinků, začal jsem věřit, že ten můj pejsánek bude přece jen ponechán na světě o něco déle.

Potloukat se kolem stájí, shromažďovat hordy těch nejvykřičenějších hafanů, jaké lze ve městě sehnat, pochodovat v jejich čele po periferiích a vodit je tam do bojů s dalšími vykřičenými hafany – tak si Montmorency představuje „život“. A proto, jak jsem už prve poznamenal, schválil tak emfaticky ten návrh týkající se krčem, hostinců a hotelů.

Výňatek

Neumělecký text

[…]

Foxteriér hladkosrstý je plemenem vyšlechtěným v Irsku v první polovině minulého století. Je možné, že jeho předky byli teriéři z hrabství Cheshire a Shropshire a také Bígl, Greyhound a Buldok. Tyto nenáročné psy farmáři a řemeslníci používali na ochranu dvorů před drobnými dravci a také při lovu na lišky, malé šelmy a hledání zabité zvěře. Doplňovali smečky loveckých psů a v momentě, když se liška ukryla do nory, přebrali jejich práci. Dle tohoto svého zaměření byli také pojmenováni. Dnešní Foxteriér v sobě spojuje anglické slovo „fox“ (liška) a latinské slovo „terra“ (země). Tehdy byli upřednostňováni bíle zbarvení pejsci, aby se tak předešlo jejich záměně s liškou. V roce 1862 se v britském Irlingtonu konala velká výstava psů, kde byl poprvé foxteriér představen. V roce 1863 byli v Birminghamu představeni tři foxteriéři, kteří jsou dodnes považováni za přímé předky všech dnešních foxteriérů. Jmenovali se Old Jock, Old Trapa Tartar.