Truchlivý Bůh_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jiří Kratochvil

Truchlivý Bůh

Výňatek

Umělecký text

Sedmnáct

Myslím, že už je nejvyšší čas povědět, proč tento příběh vyprávím chvíli v první osobě a pak zas ve třetí, proč je mým vypravěčem jednou sám smutný hrdina příběhu a podruhé zas kdosi, kdo má k němu odstup, kdo stojí jakoby opodál. A přiznám se, že jedním z důvodů, proč jsem si zvolil právě tento způsob, je potěšení z toho vidět svého hrdinu zároveň zvnějšku a zároveň zvnitřku, což je cosi, co si bohužel nemůžeme dopřát ve svých nerománových životech. I když se o to občas každý z nás aspoň marně snaží.

Jistě, už od dětství jsme vedeni k tomu, abychom si uvědomili, že nejsme na tomhle světě sami. Jenže vidět se jinýma očima, vidět se zvenku, je i při nejlepší vůli neuskutečnitelné a lze se toho dobrat snad jen v mezních situacích, ale pak už s trvalými následky, kterým se říká depersonalizace. […]

A konečně mám ještě další důvod, proč vyprávím chvíli v první a chvíli ve třetí osobě. Ale ten vám neprozradím. Přestože je to důvod hlavní. Sami ho pochopíte. Na konci vyprávění.

Ale teď už zpět k příběhu. Jen drobně jsme se pozdrželi a na okamžik zastavili, protože moc dobře vím, že teď právě jsme v tom místě, z něho se už příběh rozběhne tak, že už nebude v našich silách přitáhnout mu opratě.

Je mezi druhou a třetí v noci a Aleš se probouzí a zdá se mu, že dole vyzvání telefon. Ale hned zas usíná. Anebo se snad ani neprobudil a opravdu se mu to jenom zdálo? Nakonec to ale přijde nastejno, protože jestliže se probudí a hned zas usíná, tak si ráno ani nemůže být jist, co slyšel nebo neslyšel. Nemluvě už o tom, že má jiné starosti. Zjišťuje totiž, že Lucie je pryč. Zmizela, přestože není ještě ani šest hodin.

Aleš sestupuje do jídelny a tam vidí, že si právě tak stačila vypít kávu, ale prázdný hrnek už nechala na stole. Což je u tak pořádné Lucie něco hodně neobvyklého. Aleš vezme Luciin hrnek a odnese ho do dřezu. A teprve pak si sám postaví na kávu.

Osmnáct

Není ještě ani šest hodin. Sestupuju dolů do jídelny a tam vidím, že Lucie si právě tak stačila vypít kávu, ale prázdný hrnek nechala na stole. Což je u tak pořádné Lucie něco hodně neobvyklého. Vezmu Luciin hrnek a odnesu ho do dřezu. A teprve pak si sám postavím na kávu.

Neumělecký text

ICH-FORMA

(z něm. ich = já) – způsob literární umělecké výpovědi, jejímž prostřednictvím jedna osoba sama vypráví ze své perspektivy, co prožila, popř. co jí bylo vyprávěno. Ich- forma se tak v protikladu k → er-formě zříká objektivity „vševědoucího“ vypravěče ve prospěch zredukované perspektivy vyprávějícího subjektu (často identického s hlavní postavou). První doklady ich-formy nalezneme už u Homéra a Vergilia, kde se realizuje ve formě vyprávění hlavní postavy (Odysseus, Aeneas). Další kompoziční prostředky ich-formy tvoří → kompozice rámcová, útvary → dopisu a → deníku, různé formy autobiografie apod. Ich-formy užívaly Simpliciády od Grimmelshausena, humoristické romány (Dickens, Fielding), → výchovný a vývojový román (T. Mann).