Blokové schéma CPU – součinnost s pamětí při provádění programů (kód, data, stack, podprogram, přerušení apod.), vysvětlit pojmy Harvard vs. von Neumann architektura

Při čtení ze zásobníku se nejprve přečte hodnota, na kterou ukazuje SP a po přečtení je teprve obsah 
SP  o  jednotku  směrem  dolů  změněn  (ke  dnu  zásobníku).  Jestliže  je  něco  přečteno,  nemůže  na 
takovou věc už SP ukazovat. Dno zásobníku je nejvyšší adresou segmentu. 

SWR 

Registr stavového slova – drží stav ALU a ACC, dozvídá se, jestli operace (ne)proběhla v pořádku. 

Temp 

Registry  zajišťující  konstantní  vstup  po  celou  dobu  výpočtu,  může  být  připojeno  k FPU,  slouží 
k uložení operandu. 

Součinnost s pamětí při provádění programů 

Pojmy 

IP – instruction pointer – ukazuje na adresu v operační paměti, kde je uložena instrukce, která se 
má v následujícím kroku vykonat. 

SP – stack pointer – ukazuje do stacku na adresu v operační paměti, kde je uložena instrukce, která 
by se vykonala, kdyby nebylo vyvoláno přerušení/kdyby nebyl volán podprogram. 

Stack – registr obsahující adresy instrukcí, ke kterým se má procesor vrátit po dokončení všech 
instrukcí z právě vykonávaného (pod)programu či například přerušení. 

Kód – a) strojový kód (kód na nejnižší úrovni, se kterým pracuje procesor, pro člověka tento kód 
není srozumitelný; každý procesor má obvykle svoji instrukční sadu); b) kódy v ostatních jazycích 
(pro člověka srozumitelné, aby mohly být zpracovány počítačem, musejí být převedeny na kód 
strojový prostřednictvím kompilátoru – kód je převeden a celý poté spuštěn anebo prostřednictvím 
interpreteru – instrukce po instrukci je převáděna a vykonávána). 

Podprogram  –  je  obvykle  volán  z hlavního  programu,  vyvolá  přerušení  vykonávání  aktuálně 
vykonávaného programu, k jemuž se procesor vrátí až po vykonání sledu instrukcí podprogramu.