Válka na konci světa_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Mario Vargas Llosa

Válka na konci světa

Výňatek

Umělecký text

„Pokoušel jsem se to zjistit,“ řekl novinář, vrátil se svou podivnou chůzí zpátky a sesul se do křesla. „Přesně to nikdo nespočítal.“

„Tři tisíce? Pět tisíc mrtvých?“ řekl šeptem baron a snažil se pohlédnout mu do očí.

„Pětadvacet až třicet tisíc.“

„To počítáte i raněné a nemocné?“ namítl baron.

„Nemluvím o ztrátách armády,“ řekl novinář. „O těch jsou přece přesné statistiky. Osm set dvacet tři mrtvých, počítaje v to i oběti nemocí a úrazů.“

V místnosti se rozhostilo ticho. Baron sklopil oči. Nalil si trochu limonády, vypil však jen několik doušků, poněvadž zteplala a chutnala jako polévka.

„Canudos nemohlo mít třicet tisíc obyvatel,“ mínil. „Takový počet lidí žádná osada ve vnitrozemí nemůže pojmout.“

„Jsou to dost jednoduché počty,“ namítl novinář. „Generál Oscar dal spočítat domy. To jste nevěděl? Stálo to v novinách: 5 783. A kolik lidí žilo v každém z nich? Přinejmenším pět nebo šest. Neboli pětadvacet až třicet tisíc mrtvých.“

Na drahnou chvíli zavládlo znovu ticho, přerušované jen bzučením masařek.

„V Canudosu nebyli žádní ranění,“ ozval se novinář. „Takzvaní pozůstalí, ty ženy a děti, které Vlastenecký výbor vašeho přítele Lelise Piedadese rozmístil po celé Brazílii, nepocházeli z Canundosu, ale ze sousedních osad. Z obklíčení uniklo jen sedm osob.“

„I to dokonce víte?“ zdvihl zraky baron.

„Byl jsem jeden z těch sedmi,“ řek krátkozraký novinář.

(překlad V. Medek)

Neumělecký text

A přesto je Válka na konci světa neobvyklý román. Nevychází totiž z osobních prožitků ani z čisté imaginace, ale z literatury. Námět si bere ze skutečných událostí, k nimž došlo v odlehlé vnitrozemské části brazilského státu Bahia krátce před koncem minulého století. Současná i starší historiografie skýtá pro literární zpracování této látky oporu víc než dostatečnou. Zajímavé je, že Vargal Llosa si nešel pro informace do archívů.

[...]

Pozornost věnoval téměř výhradně jednomu předchůdci, jehož autentické zápisky a úvahy v podstatě převzal, rozvinul a převyprávěl. Je jím brazilský novinář a spisovatel Euclides da Cunha (1866−1909), který roku 1902 vydal knihu nazvanou Vnitrozemí (Os Setrôes), rozsahem připomínající Llosův román.

[...]

Otřesné svědectví brazilského autora o utrpení třiceti tisíc obyvatel Canudosu a zkáze města rozvíjí do apokalyptické vize. Jestliže se mu podařilo vystihnout okamžik vzájemného popření sil ve starém americkém sváru civilizace a barbarství, jestliže „konec světa“ platí v názvu knihy stejně pro Jagunçy i represívní moc moderního státu, má její vyznění platnost naléhavého mementa.