Válka světů_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Herbert George Wells

Válka světů

Výňatek

Umělecký text

Všichni žíznili, padali únavou, nohy měli rozedřené do krve. Mezi různými výkřiky bylo slyšet hádky, výčitky, stony únavy a vyčerpání, slabé, ochraptělé hlasy. A nade vším zazníval jeden refrén:

„Dál! Rychle, dál! Marťané jdou!“

Jen málo putujících se zastavovalo a opouštělo proud uprchlíků. Ulička se napojovala na hlavní silnici úzkým šikmým vyústěním a budila klamné zdání, že vede od Londýna. Přesto se do ní stáčel jakýsi vír těl méně odolných jedinců vytlačených na okraj hlavního řečiště; povětšinou jen nabrali dech a vrhali se opět do zástupu. Opodál ležel v uličce na zemi kdosi s obnaženou nohou ovázanou zakrvácenými hadry, právě se k němu skláněli dva přátelé. Šťastný člověk – měl ještě přátele.

Odkudsi se ke kočárku přibelhal pomenší stařík s vojensky přistřiženým šedivým knírem a ve špinavém černém fráčku, dřepl si, zul botu – ponožku měl celou krvavou –, vysypal kamínek a kulhal opět dál; a pak se pod keře živého plotu, těsně vedle bratra, zhroutilo plačící dítě, děvčátko asi osmileté nebo devítileté.

„Já už dál nemůžu,“ naříkala holčička, „já už opravdu nemůžu!“

Bratr se probral z útlumu, zdvihl ji ze země, konejšil ji a odnášel k slečně Elphinstoneové. Sotva se holčičky dotkl, zmlkla, jakoby strachy.

„Ellenko!“ zakřičela jakási žena v davu, „Ellenko!“ V tom okamžiku se dítě bratrovi vytrhlo a odběhlo s výkřikem „Maminko!“

„Už táhnou,“ zvěstoval kdosi na koni, kdo projížděl uličkou.

Neumělecký text

Svou literární činnost zahajuje řadou fantastických románů: Stroj času (The Time Machine, 1895), Ostrov doktora Moreaua (The Island of Dr. Moreau, 1896), Neviditelný (The Invisible Man, 1897), Válka světů (The War of the Worlds, 1898), Až spáč procitne (When the Sleeper Wakes, 1898), První lidé na Měsíci (The First Men in the Moon, 1901) atd.

Již na první pohled se jeho romány liší od Vernových. Jestliže Verne domýšlel možnosti vědy ve prospěch společnosti a každou svou hypotézu důkladně zdůvodňoval, dává Wells volnější průběh fantazii. Fantastický předpoklad je sice vědecky neúnosný (ani cavorit, rušící zemskou přitažlivost, ani stroj času, putující do budoucnosti, nemohou existovat – aspoň podle dosud platných vědeckých poznatků), ale přenáší čtenářovu pozornost do roviny sociální, kde hlavní otázka zní: Kam to vše spěje? Kam spěje kapitalistická společnost?.

Romány prvního Wellsova období jsou vesměs ostře satirické a polemické. Wells navazuje na Swiftovo umění zkoumat zákonitosti světa pomocí fantastična, nahrazuje však polopohádkové motivy zdánlivě vědeckými. Nezajímá ho, jak se bude rozvíjet věda, ale kam vede současný stav společenských vztahů a zákonitostí; nezajímá ho objev sám, ale do jakých konfliktů se v jeho důsledku dostanou lidé. Vědecká věrohodnost jednotlivých hypotéz nehraje u něho roli, zato stav společnosti analyzuje s přesností téměř vědeckou. Rozpory společnosti dovádí vždy až do krajnosti, aby si ozřejmil jejich následky.