Kultura a umění

Při estet. vnímání si kromě fce všímáme konstrukce (tech. prostředky, zajišťující vyrovnávání tlaků a stability stavby) a tektoniky (výraz konstruktivní funkčnosti, soulad mezi nesenými a nesoucími články), poměru mezi stavební hmotou a arch. prostorem (interiér x exteriér) a arch. principů, jejichž souhrn vytváří arch. řád.

Dále je důležité světlo a barva.

sochařství

Na jednotlivé druhy se rozděluje podle:

1. fuknce (monumentální, architektonická nebo stavební skulptura, volné soch., intimní, interiérové, komorní, atd.)

2. vztahu k prostoru (volná socha, reliéf)

3. námětu (náb. a světské, alegorie, akt, portrét, květinový, rostlinný, zvěrný nebo abstraktní, atd.)

4. tvůrčího postupu (skulptura – tech. ubírající, plastika – tech. přidávající)

5. techniky a materiálu

Při estet. chápání soch. děl pozorujeme především, zda je socha určena pro jeden nebo více pohledů, dále vyjádření pohybu, způsob modelace objemů, perspektivní zkratky, osvětlení, zprac. povrchu, atd.

Malířství

Na jednotlivé druhy se rozděluje podle:

1. funkce (monumentální malba v architektuře, závěsné obrazy, na skle, knižní malba)

2. námětu čili žánru (magická, náboženská, mytologická, zátiší, dekorativní, atd.)

3. techniky (fresko, secco, mozaika, tempera, olej, kvaš, pastel, atd.)

Při estet. vnímání si musíme všímat, které malířské prostředky (linie, valér, kolorit) mají vyjádřit umělecký záměr.Jestli je použit kontrast nebo podobnost, barevné disharmonie (zesílení exprese).Prostorové vztahy, tinta (čistý barevný tón), světlost, sytost.Obrazové světlo:přírodní (sluneční, měsíční), umělé (oheň, pochodeň), nadpřirozené (svatozář) a umělecké (autorova představivost).

grafika

Dělí se na druhy podle tiskových technik:

1. tisk z výšky (dřevořez, dřevoryt, linoryt)

2. tisk z hloubky (rytina, lept, suchá jehla, akvatinta, mezzotinta)

3. tisk z plochy (litografie, sítotisk)

Při estet. prohlížení se postupuje analogicky – jak určité zjednodušení či omezení grafiky umělec dokázal využít k zvýšení estet. působené.V grafice se uplatňují vlast. kresby, linie, její síla, duktus dynamika a rytmus.

užité umění

Lze ho rozčlenit z hlediska:

1. vývojového (uměl. řemesla, manufakt. výroba a uměl. průmysl)

2. funkce (truhlářství, čalouniství, zlatnictví, sklářství, atd.)

3. materiálu (org. látky, neorg. látky, umělé látky)

Dělí se podle:

1. druhu grafických znaků (typografie)

2. funkce (propagační grafika, knižní, graf. úprava tiskovin, časopisů, knih, atd.)

U estet. hodnocení je hlavní funkce posuzovaného díla a jak jsou užity prostředky, které jsou v daném okruhu k dispozici.

c) Periodizace

1. Umění předrománské (pol. 9. st. – konec 10. st.)

2. Umění románské (zač. 11. st. – 1230) – tj. Václav I.

3. Umění gotické (1230 – 1526)

   • raná g. (1230 – 1348) – přemyslovské

   • vrcholná g. (1348 – 1419) – lucemburské (v době Václava II. = krásný sloh)

   • období HRH (1419 – 1434) –

   • pozdní g. (1434 – 1526) – jagellonské

4. Umění renesanční (1526 – 1620) – Rudolf II. (1576 – 1611) = manýrismus

5. Umění barokní

   • raný b. (1620 – 1680)

   • vrchol. b. (1680 – 1740)

   • pozdní b. (1740 – 1781)

   • v závěru – rokoko (2. pol. 18. st.)

6. Umění 19. st.

   • 1. pol. 19. st. (klasicismus, romantismus, empír)

   • 2. pol. 19. st. (historismus, realismus)

7. Secese (přelom 19. a 20. st.)

8. Umění 20. st.

   • 1. ¼ 20. st. (konstruktivismus)

   • 2. ¼ 20. st. (funkcionalismus)