Evropa_střední

Evropa střední (8 nezávislých států)

• region mezi západní a východní Evropou

• Německo, alpské země (Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Rakousko), západoslovanské státy (Polsko, Česko, Slovensko) a Maďarsko

• s výjimkou Lichtenštejnska (knížectví) jde o republiky

• s výjimkou Německa a Polska (přímořské státy) jde o vnitrozemské státy

• Lichtenštejnsko a Švýcarsko: jediné dva středoevropské státy, které nejsou členy EU

• neutrální státy: Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Rakousko (nejsou členy NATO)

• Visegrádská skupina (od r. 1991) = Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko

Historické souvislosti

• oblast osídlily germánské kmeny (na přelomu letopočtu), slovanské kmeny (v pol. 6. stol.) a maďarské kmeny (koncem 9. stol.)

• historické základy většiny států položeny kolem r. 1000 (Svatá říše římská, Uherské království, Polské království, České knížectví)

• od r. 1526 velká část oblasti (Rakouské arcivévodství, České království, Uherské království) pod nadvládou Habsburků (habsburští panovníci bývali císaři Svaté říše římské) v rámci Rakouské monarchie

• po sjednocení Německa (1871) představovaly střední Evropu de facto dvě velké říše: Rakousko-Uhersko (od r. 1867) a Německé císařství

• ve 2. pol. 18. stol. (1772, 1793, 1795) došlo k trojímu dělení Polska, jehož území si rozdělily Rusko, Prusko a Rakousko

• několik nových států (Rakousko, Maďarsko, Československo, Polsko) vzniklo po první světové válce (Česká a Slovenská republika teprve až r. 1993)

• část oblasti byla v době tzv. studené války (2. pol. 20. stol.) součástí západní demokratické Evropy (Spolková republika Německo = SRN + alpské země), zatímco ostatní státy (Německá demokratická republika = NDR, Polsko, Československo, Maďarsko) patřily do východní komunistické Evropy, která spadala do sféry vlivu Sovětského svazu

• po pádu tzv. železné opony r. 1989 se v důsledku demokratických změn východní část střední Evropy integrovala do evropských struktur: všechny postsocialistické státy střední Evropy (Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko) se staly členy EU

• r. 1990 došlo ke znovusjednocení Německa (SRN + NDR = dnešní Německo)

Přírodní podmínky

• plošně dominují nížiny (hlavně na severu při pobřeží Severního a Baltského moře, dále pak na jihovýchodě – Malá a Velká uherská nížina), které směrem k jihu přechází v nízká a mírně zvlněná pohoří (Středoněmecká vysočina, Česká vysočina, polské pahorkatiny); jihozápad tvoří nejvyšší evropské pohoří – Alpy; na východ zasahuje výběžek Karpat

• oblast střední Evropy je hlavním evropským rozvodím: řeky náleží úmoří Severního, Baltského, Černého, Jaderského a Středozemního moře

• nejvýznamnější řekou je Dunaj; důležité jsou rovněž Labe, Visla, Odra a také Rýn

• vysoký hydroenergetický potenciál řek využívají alpské země

• jezera (v horách a nížinách) a jezerní plošiny jsou pozůstatkem pleistocenního zalednění

• podnebí je mírné, na západě převážně oceánské, směrem na východ roste jeho kontinentalita

• původní rostlinný kryt tvořily hlavně listnaté a smíšené lesy (kromě vysokohorských oblastí), které byly z větší části vykáceny; místo nich vznikly zemědělské plochy, nebo druhotné jehličnaté lesy (nejčastěji uměle vysázené smrkové monokultury)

• nerostné zdroje: dřívější zásoby kovových rud (stříbrných a železných) byly již v minulosti vytěženy, většina surovin se musí dovážet (např. ropa a zemní plyn hlavně z Ruska); významnější je jen těžba černého uhlí (Porúří v Německu, Hornoslezská pánev v Polsku) a hnědého uhlí (Středoněmecká a Lužická pánev v Německu, Podkrušnohoří v Česku); dále se těží draselné soli (střední Německo) či kamenná sůl (Německo, Rakousko, Polsko), magnezit (Rakousko, Slovensko), bauxit (Maďarsko) a stavební suroviny (vápence)