Evropské středomoří – Pyrenejský poloostrov – Španělsko%0A

Přírodní podmínkyŠpanělské království je druhou největší zemí západní Evropy, hned po Francii. Dělí se s Portugalskem o Pyrenejský poloostrov. Většina území Španělska se rozkládá na rozsáhlé náhorní plošině Meseta. Nad ní však vyčnívají horská pásma Sierra Morena a Sierra Nevada. Na severu se tyčí Kantaberské pohoří (Cordillera Cantabrica) a vysoké Pyreneje, tvořící hranici s Francií. Nejvyšší vrchol Španělska však leží na jihovýchodě v Sieře Nevadě (Mulhacén 3478m). Španělsko má také úrodné pobřeží roviny a nížiny v povodí řeky Ebra na severovýchodě a Guadalquiviru na jihozápadě. Ke Španělsku patří rovněž Baleárské ostrovy ve Středozemním moři a Kanárské ostrovy u severovýchodního pobřeží Afriky. Madrid v srdci Španělska má horká léta, ale studené zimy, kde teploty klesají pod bod mrazu. Sníh pokrývá nejvyšší vrcholy horstev v Mesetě. Pobřeží a nížiny mají horká, suchá léta a mírné zimy. Většina srážek (např. v přístavu Málaga naprší 474 mm za rok) se soustřeďuje do zimních měsíců. Málaga má typické středomořské podnebí a je střediskem turistického ruchu. Většina původních španělských lesů byla již dávno vymýcena. Nyní rostou lesy jen na horských svazích a nepravidelné porosty se nacházejí v jiných oblastech. Velké plochy pokrývají travnaté a křovinaté porosty.

Historie – současná situacePrvními obyvateli Španělska byli Iberové, kteří začali obchodovat s Féničany z východního Středomoří asi před 3000 lety. Kolem roku 600 př. n. l. založili Řekové na území Španělska obchodní stanice. Od 7. stol. př. n. l. začalo do oblasti pronikat Kartágo, ale později Kartagince vyhnali Římané. Španělsko se stalo římskou provincií a dodnes se zde zachovalo mnoho architektonických památek římského původu. Kolem roku 400 n. l. vpadly do Španělska germánské kmeny, ale v roce 711 dobyli Španělsko Arabové. Arabská kultura se ve Španělsku rozvíjela, budovaly se velké mešity a paláce, mnohé z nich stojí dodnes. Od 11. stol. zahájili křesťanští Španělé dlouhý boj proti Maurům. Poslední maurská pevnost na jihu Španělska, Granada, padla v roce 1492. Ve Španělsku, rozděleném na několik království, hrála v 15. stol. významnou roli Kastilie. Po sňatku Isabely Kastilské s Ferdinandem Aragonským (1469) se vytvořily podmínky pro sjednocení Španělska. V 16. stol. se Španělsko stalo světovou mocností. Na svém vrcholu ovládalo území ve Střední a Jižní Americe, v Africe a na Filipínách. Od konce 16. stol. začala moc Španělska upadat. Jeho námořní síly byly zničeny při pokusu o dobytí Anglie (1588), kdy se prakticky polovina španělské Armády (válečného loďstva) potopila buď v Lamanšském průlivu, nebo při pokusu o obeplutí Skotska. Rostoucí vliv Anglie a Nizozemí na mořích ztížil dopravu uloupeného bohatství z Nového světa a honba za zlatem odčerpávala domácí pracovní síly i finance. Ve 20. stol. již bylo Španělsko chudou zemí. V roce 1931 byla vyhlášena republika, ale po fašistickém povstání, v jehož čele stál generál Francisco Franco y Bahamonde, vypukla občanská válka (1936-39). Republikáni byli nakonec poraženi a generál Franco (1892-1975) vládl jako diktátor. Po smrti generála Franca (1975) byla ve Španělsku obnovena monarchie a králem se stává Juan Carlos a roku 1986 vstupuje Španělsko do EU. Ve Španělsku žije několik skupin obyvatelstva, které mají vlastní jazyky i kulturu. Některé z nich usilují o získání samosprávy či dokonce samostatnosti. Především jde o Basky na severu, jejichž organizace ETA využívá při boji za nezávislost i teroristické akce. V 70. letech získaly Baskicko i Katalánsko autonomní statut. V září 1998 vyhlásila ETA jednostranné příměří, ale v srpnu 2000 provedla další teroristické akce a pokračovala v nich i na počátku roku 2002. Vzestup španělské ekonomiky, krutě postižené občanskou válkou, začal v 50. a 60. letech jednak díly růstu turistiky, jednak po rozvoji průmyslu. Od 50. let se Španělsko změnilo z chudé země, závislé na zemědělství, v prosperující průmyslový stát. Na počátku 90. let pracovalo v zemědělství asi 10% obyvatelstva, v průmyslu 35% a v obchodě a ve službách (včetně cestovního ruchu) 55%.