Litosférická složka FGS
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
7. Litosférická složka FGS
kamenný obal Země (zemská kůra + svrchní vrstva pláště)
geomorfologie – věda zabývající se litosférickým obalem
zemská kůra, zemský plášť (svrchní, střední, spodní), jádro (vnitřní, přechodná část, vnější)
mocnost mezi 70-100 km
nejmenší mocnost pod oceány – 2 km, největší pod pohořími -150 km
Litosférické desky
deska zemské kůry
nepravidelný tvar, velikost je proměnlivá
tloušťka závisí na stáří
pohybují se po plastické astenosféře
Pacifická, Americká, Africká, Euroasijská (ČR), Arabská, Antarktická, Indo-australská
Zemětřesení
náhlý pohyb zemské kůry, vyvolaný uvolněním napětí
studiem zemětřesení – geofyzika
místo, kde vzniká – hypocentrum (pod zemským povrchem) nebo epicentrum – nejsilnější (na povrchu), šíří se seismickými vlnami, pro přesné určení epicentra se využívá seismograf – pro určení alespoň 3 údaje
Richterova stupnice – určuje sílu zemětřesení (10 stupňů)
magnitudo – maximální výchylky seismografu
makroseizmická intenzita – statistické vyhodnocení účinků zemětřesení na osoby, budovy a krajinu
Japonsko, Filipíny
Sopečná činnost
také vulkanismus
vnitřní projevy planety, projevují se sopečnou činností, zemětřesením, tepelnou metamorfózou a dalšími projevy, jak na povrchu, tak na dně moře
stoupání magmatu od spodních k horním planetárním obalům, vyvalení části na povrch, ve formě lávy vytváří nová tělesa – štítové sopky, lávová jezera
vyhaslé, spící (momentálně nečinné, ale mohou být), činné
Horotvorná činnost
v místech střetu litosférických desek
vytváří vrásnění a zlomy, vrstvy sedimentů vytváří vrásy – vlnovité útvary
části, které jsou omezeny zlomy – kry
sopečná pohoří
kerné pohoří
vrásové pohoří
Zemská kůra
oddělena od pláště Mohorovičičovou plochou nespojitosti a je rozdělena na litosférické desky
průměrná mocnost zemské kůry je 35 km (oceány 6 km, pevnina 30-40 km)
skládá se z 95 % z vyvřelých hornin, 5 % usazená (pískovce) a přeměněné (erozí)
Typy:
pevninská
pevnina a její zatopené okraje
usazeniny, žula a čedič
oceánská
dna oceánů a hlubokých moří
usazeniny, čedič
v místech kde se podsouvá pod pevninskou vznikají příkopy (Mariánský)
přechodná
mezi oceánskou a pevninskou
Nejstarší části zemské kůry jsou štíty (9) – baltský (nejstarší), ukrajinský, kanadský, africký, australský, indický, brazilský, guinejský, alandský
Štíty navazují na PLATFORMY – okrajové části štítů, rozlámáním EPIPLATFORMY
Jednotky oceánského dna:
pevninský svah, pevninský šelf, pevninské úpatí, sedimenty, pánev, hřbety, příkopy
ěa
Zvětrávání
mechanické
roztrušování hornin činností slunečního záření rozdílných teplot
voda vymílá koryta
chemické
-
hlavním činitelem je voda, jako rozpouštědlo