Náboženská problematika současného světa%0A

13a Náboženská problematika současného světa

Náboženství se dělí na světová (křesťanství, islám, buddhismus), národní (hinduismus, judaismus), primitivní (indiáni, kmeny v Africe, šamani). Křesťanství – má jednoho boha, vzniklo v Asii, dělí se do tří skupin, římskokatolické je v jižní, západní a střední Evropě a v latinské Americe, pravoslavné vzniklo odtržením je ve východní a jihovýchodní Evropě, neuznává papeže, pravoslavné (evangelíci, luteráni, …) je v Anglii, severní Evropě, USA, Austrálii. Křesťanství - světové monoteistické náboženství, blízké judaismu a islámu. Nejrozšířenější náboženství na světě (přes miliardu vyznavačů). Věří v jednoho Boha (viz též Trojice Boží) a ve vykupitelskou úlohu Ježíše Krista, považovaného za Božího syna, Mesiáše a Vykupitele. Základním posvátným textem (písmem svatým) je pro křesťany bible, která obsahuje Starý zákon a Nový zákon. Ranou fázi křesťanství představují první tři staletí n. l., pak se postupně křesťanství stává státním náboženstvím římského impéria (viz též konstantinovský obrat). Rozštěpeno v různé větve (staré východní církve, katolíci, pravoslavní, protestanti, starokatolíci, národní církve). Převládá v Evropě, Severní a Jižní Americe, v Austrálii, výrazněji je zastoupeno i v některých afrických a asijských zemích (Etiopie, Libérie, Libanon, Korea, Filipíny). Zejm. ve 20. stol. prodělává hlubokou krizi, z níž se probouzí na konci století duchovní obnovou, hnutím ekumenickým a mezináboženským dialogem. monoteismus, přesvědčení, že je jediný Bůh, a uctívání tohoto jediného Boha. Monoteismus zastávají zejm. judaismus, křesťanství a islám, tendence k němu lze najít i v náboženstvích neteistických či polyteistických. Křesťanský monoteismus mluví o Bohu jediném, leč v Trojici Boží: Otec je Bůh, Syn je Bůh a Duch svatý je Bůh a spolu je to jediný Bůh. Předstupněm monoteismu je henoteismus. Opak polyteismus. Ježíš Kristus, zakladatel a ústřední postava křesťanského náboženství. Jediným pramenem k jeho životu jsou evangelia; podle nich se narodil v době Augustově v Betlémě jako Bohočlověk (syn Panny Marie, do níž sestoupil Duch svatý; pěstounem Josef). Poté uprchli před pronásledováním do Egypta, avšak záhy se vrátili; mládí prožil v Nazaretu v Galileji. V dospělosti se nechal pokřtít Janem Křtitelem a ve třiceti letech začal při cestách po Palestině hlásat (doprovázen učedníky – apoštoly) své učení, jehož základem byl požadavek lásky k Bohu a bližnímu. V tomto smyslu se pokusil reformovat soudobý judaismus, opírající se o text Starého zákona; jeho vlastní poselství zaznamenáno v textech Nového zákona. Prohlásil se za Mesiáše, Božího syna, konal zázraky a hlásal příchod Božího království. Po příchodu do Jeruzaléma byl zatčen jako odpůrce staré víry a falešný mesiáš; předán římskému místodržícímu Pilátovi Pontskému, jenž ho po určitém váhání nechal popravit ukřižováním. Podle biblického podání vstal třetího dne z mrtvých, několikrát se zjevil svým učedníkům a poté vstoupil na nebesa, kde setrvá až do doby posledního soudu, kdy vykoná soud nad živými i mrtvými. V následujících staletích Kristovo učení díky jeho stoupencům – křesťanům proniklo do mnoha oblastí světa; křesťanství se stalo a dodnes zůstává nejrozšířenějším světovým náboženstvím. – Podle křesťanského pojetí se prostřednictvím Ježíšových slov a činů k lidem sklání sám Bůh. Spojení Boží iniciativy a lidské odpovědi je vyjádřeno výrazem Bohočlověk; Boží syn, který je stejné podstaty s Bohem Otcem, se stal člověkem. Otec, Syn a Duch sv. tvoří Boží Trojici. Jméno Ježíš lze přeložit jako Hospodin osvobozuje. Slovo Kristus je z řeckého Christos a to je překladem hebrejského Mašiach (Pomazaný). Křesťané věří, že Ježíšova poslušnost a láska k Bohu a láska k lidem mají zástupný ráz, tedy vyrovnávají lidskou neposlušnost a nelásku. Jeho poslání vyvrcholilo ukřižováním. Je Vykupitelem, respektive Spasitelem. Zároveň je učitelem, zvěstuje a nastoluje Boží království a je vzorem pro napodobování, respektive následování. V islámu ctěn jako Ísá.