Náboženská problematika současného světa%0A

Vatikán je nezávislá teokratická absolutní monarchie. Hlavou státu je papež, volený doživotně kolegiem kardinálů. Je hlavou římskokatolické církve. Nejvyššími poradními orgány papeže v církevních záležitostech jsou koncily církevní, kolegium kardinálů a biskupský synod. Praktické řízení církevních, politických a hospodářských záležitostí Vatikánu a římskokatolické církve je v kompetenci římské kurie. Tvoří ji státní sekretariát (v čele státní tajemník, obdoba úřadu předsedy vlády), který má dvě sekce: pro veřejné (všeobecné) záležitosti církve a pro vztahy mezi státy a církví. Papež Jan Pavel II. (* 18. 5. 1920). Buddhismus – zakladatel je Budha, vzniklo reformou hinduismu z Bráhánismánu, je ve východní a jihovýchodní Asii, v Japonsku je zenbuddhismus, v Tibetu lámaismus, vysvobození z cyklu převtělování.

Buddha zcela jasně a přímo vysvětlil, co je skutečné a co podmíněné. Toto pochopení nám umožňuje prožívat trvalé štěstí. V buddhismu neexistují žádná dogmata a každé tvrzení si je možné (a potřebné) ověřit. Díky meditaci se intelektuální pochopení stává prožitkem. Cílem Buddhova učení je plné rozvinutí všech skrytých kvalit těla, řeči i mysli. Karma a meditace Karma vyjadřuje příčinu a následek, nikoliv osud. Každý je zodpovědný za svůj vlastní život. Pokud to pochopíme, máme možnost vybudovat si v mysli takové otisky, jež vedou ke štěstí a které nám umožní vyhnout se budoucímu utrpení. V buddhismu meditace znamená prosté spočívání v tom, co je, teď a tady, bez jakéhokoli úsilí. Tohoto stavu je možné dosáhnout buď zklidňováním mysli nebo prací s vnitřními energiemi a vizualizacemi světelných forem. Budhovo učení - život je bolest, utrpení, pomíjejícnost, - toto vše pramení z touhy po štěstí a připoutanosti k životu, - odstraní-li se příčina, zruší se její důsledek (odstraní li se touha, nemá bolest své opodstatnění), - aby bylo možné potlačit touhu, je nutné vést čistý a nesobecký život Budhovo učení není náboženství v pravém smyslu, ale je to filosofie směřující k vnitřnímu osvobození. Náboženské svátky se liší podle období, škol, a zemí. Svátek slavený všemi je narození Budhy Buddhismus přispěl nejvíce k myšlenkovému rozvoji u asijské civilizace,

Hinduismus – člověk se musí hinduistou narodit, hlavně v Indii, v latinské Americe, polyteistické náboženství, posvátná řeka Ganga, tolerantní k ostatním náboženstvím, hierarchie lidí dělí se na kasty, nejedí krávu, bohové Šiva, Khálí, aj. Toto náboženství se zrodilo na počátku 7. stol. n. l. v rozsáhlé poušti Arábie.

Islám – vyskytuje se v severní Africe, jihozápadní Asii, nejméně tolerantní, nejmladší náboženství, nejedí vepřové maso, pětkrát denně se modlí směrem k Mecce.

Islám v arabštině značí podřízení se boží vůli. Stoupenci této víry jsou muslimové. Islám je třetí největší zjevné náboženství po judaismu a křesťanství, jež bylo odhaleno proroku Muhammadovi. Muhammada ve spánku navštívil archanděl Gabriel, aby mu zvěstoval, že je Alláhovým prorokem ( Alláh - arabské označení pro Boha). Od té doby dostával pravidelně formou zjevení božská poselství: není božstva kromě Alláha a Muhammad je posel Alláhův. Je to základní vyznání víry, jehož vyřčením se člověk stává muslimem. V roce 622 se Muhammad uchýlil do Medíny díky obchodníkům, kteří se báli jeho hlásání. Téhož roku založil Muhammad v Medíně muslimské společenství věřících, což se stalo rokem 1.,počátkem islámského letopočtu. Roku 630, po několika bitvách, vstoupil Muhammad vítězně do Mekky. O dva roky později zemřel v Medíně. Islám se pak začal úspěšně šířit. Texty shromážděné za vlády 3. chalífy (chalífa - hlava muslimské obce, který měl za úkol uplatňovat vůli boží), tvoří Korán, který obsahuje 114 súr (kapitol). Korán byl zřejmě sestaven po Muhammadově smrti z útržků pergamenu a kůže, z kamených destiček, velbloudích kostí a žeber, úlomků prkének a z palmových listů, na které psali Muhammadovi přátelé jeho hlásání. Tato kniha vysvětluje všechno, co člověk potřebuje vědět, aby žil zdravým tělesným i duchovním životem. Korán znamená přednášení a muslimové se přednášením jeho veršů modlí. Druhým pramenem náboženských norem byly sunny, tradované závazné zvěsti o výrocích a činech proroka Muhammada. Sunna se nejprve šířila ústně. Když pak vznikaly různé znepřátelené sekty, vhodné sunny se na podporu jejich zájmů vymýšlely. Z Koránu a sunny vychází islámský zákon - šaría: islám je zároveň náboženstvím, právním a morálním systémem, stylem života a kulturou. Arabština je posvátným jazykem všech muslimů na celém světě. Islám požaduje dodržování pěti základních povinností víry každého muslima: 1. Vyznání víry v jednoho boha (Šaháda). 2. Modlitba, která musí být přednášena 5 krát denně, věřící při ní musí stát směrem k Mekce a předchází jí rituální omývání, očista těla. 3. Půst během měsíce Ramadánu. Od východu do západu slunce platí zákaz pití, jídla, kouření a pohlavního styku. 4. Muslim,který má dostatek sil a prostředků, má během svého života vykonat nejméně jednu pouť do Mekky. Pouť se koná každoročně. Než poutník vstoupí do Mekky, odloží svůj běžný oděv a obleče si dva jednoduché pruhy bílé látky, které symbolicky vyjadřují, že opouští všední život, je odhodlán potlačit své já a pokorně stanout před bohem. 5. Zámožní lidé vydělí ze svého majetku náboženskou daň (almužnu), aby ji mohli rozdat mezi chudé. Islám si je dobře vědom nutnosti hmotného zabezpečení života, a proto stanoví v této oblasti zákony, které zrušily přehrady ekonomického kastovnictví a výrazně omezily sociální nespravedlnost existující mezi různými skupinami. Islám bývá obviňován z degradace žen, a to hlavně proto, že připouští mnohoženství. Bylo zakázáno zabíjení dětí, do dědictví byly zahrnuty i dcery. Pokud jde o občanská práva, právo na vzdělání, volební právo a právo věnovat se nějakému povolání, Korán ponechává otevřený prostor. Korán rovněž požaduje, aby žena vyjádřila před sňatkem svobodný souhlas. Zahalování tváře žen je pro ženy Koránem doporučované. Islám klade důraz na rovnost ras a dosáhl značné úrovně rovnoprávného soužití mezi rasami. Vrcholný důkaz představuje pro muslimy vůle ke smíšenému manželství, a v tom je jim vzorem Abrahám. Korán povoluje trestání svévolných zločinů v plné míře odpovídající způsobenému bezpráví. Rozšíří-li se platnost tohoto principu na kolektivní život, dojdeme k instituci spravedlivé, či svaté války, kterou Korán rovněž schvaluje. To však neospravedlňuje obvinění z militantnosti. Všichni muslimové uctívají Korán a dodržují pět povinností.Po Prorokově smrti se však neshodli o jeho následnictví a nakonec se rozdělili. V roce 655 vznikly sekty charidžovců a šítů. Ti ostatní, jichž byla většina, si říkali lid společenství a tradice - Summa. Summitů je mezi muslimy přibližně 90 tisíc. Summité, narozdíl od šítů, se nedomnívají, že má být za chalífu zvolen potomek Prorokovy rodiny. Odsuzují netolerantnost extremistů, jsou umírnění. Tvrdí o sobě, že zastávají správnou střední cestu. Omezují se na požadavek doslovného znění Koránu a narozdíl od šíitů a súfistů odmítají hledat jeho skrytý smysl. Šíité podporují názor, že nástupci Proroka by měli být z jeho rodiny, a že by měl být prvním chalífou Mohammadův bratranec Alí. Ten se však stal až čtvrtým chalífou a proti jeho chalifátu se postavil velmi tvrdě Mu´ávija, který byl rovněž prohlášen za chalífu. Oba vůdcové se střetli na bitevním poli a Alí byl poražen. Ti, kteří zachovali Alímu věrnost, byli nazváni ší´at Alí, strana Alího, zkráceně šíité. Islám se dostává do Střední Asie přibližně sto let po Mohammadově smrti. Příchodem islámu dochází k rozkvětu kultury, literatury, vědy, medicíny, umění a architektury. Kolem roku 1500 již byla Střední Asie bohatě osídlena muslimy. Od 16. do 19.století byl islám ve Střední Asii poznamenán přísnou sunnitskou ortodoxií. Ulamá (islámští učenci) získali ve vztahu k chánům, svým světským vládcům, moc, o jaké nikdo ani nesnil. Typickou stavbou tohoto století se staly madrasy, kde se ulamá učili islámským vědám. . Od roku 1854 dochází k postupnému obsazování území Střední Asie carským Ruskem, což mělo za následek potlačování a stagnaci islámu. V době nadvlády Sovětského svazu muslimové snášeli více než půl století nejdůkladnější a nejbrutálnější pokus poslední velké koloniální mocnosti o zničení náboženských kořenů muslimů. Muslimové projevovali značnou vytrvalost pokud šlo o činnost tajných islámských organizací. Například v Ázerbajdžanu existovalo více než tisíc ilegálních mešit a třista hrobů světců, k nimž se konaly poutě. Tím, že se skryl v ilegalitě, islám přežil a po skončení nadvlády Sovětského svazu se opět začal plně rozvíjet. Čítá-li celková populace Země 6 miliard lidí, z nichž devětset miliónů je muslimů, pak jeden z pěti až šesti obyvatel planety je stoupencem tohoto náboženství, které řídí lidské myšlení a jednání do nejmenších podrobností. A počet muslimů stále narůstá. V dnešní době je islám náboženství, které se na světě rozvíjí nejrychleji.