Socioekonomická geografie - zemědělství

SOCIOEKONOMICKÁ GEOGRAFIE

Primární sektor

• představuje historicky první ekonomickou aktivitu člověka

• má stále nenahraditelné místo ve světové ekonomice

• jeho tržní hodnota až na výjimky (např. těžba) klesá

• v rozvojových zemích tvoří dominantní sektor

Význam zemědělství

• zajišťuje výživu obyvatelstva (potraviny; převažující typ výživy v dané oblasti ovlivňují hlavně přírodní podmínky, ale také tradice a náboženské smýšlení), produkuje krmiva pro hospodářská zvířata a suroviny pro průmyslovou výrobu (především pro potravinářský, textilní a chemický průmysl)

• rozděluje se na dvě základní odvětví: výrobu rostlinnou a živočišnou

• geografie zemědělství: studuje zákonitosti a zvláštnosti rozmístění zemědělské výroby

• počátky zemědělství spadají do mladší doby kamenné (neolitu – mezi 9. a 8. tis. př. Kr.) a daly vzniknout velkým světovým civilizacím na Blízkém východě, v Indii, v Číně aj. (v českých zemích se neolitický způsob života začal šířit cca v 6. tis. př. Kr.)

• po většinu lidské existence tvořilo zemědělství základ hospodářské činnosti člověka (teprve průmyslová revoluce přinesla změnu a odliv pracovních sil nejprve do průmyslu, později do sektoru služeb)

• hlavním výrobním prostředkem je pro zemědělce půda

• zemědělská půda (veškerá plocha využívaná pro zemědělskou produkci – zabírá asi 1/3 souše) se dělí na ornou půdu (pravidelně obdělávané plochy – pole – osazované jednoletými plodinami) a na ostatní zemědělskou půdu (louky a pastviny + plochy s víceletými plodinami: sady, vinice, chmelnice, plantáže)

• nejúrodnější půdy jsou černozemě, které se vyskytují ve stepních oblastech

Rozmístění zemědělské výroby

• v zemědělství mají určující vliv přírodní faktory (ze všech ekonomických sektorů je primární sektor nejvíce determinován přírodními podmínkami): podnebí (tj. intenzita slunečního záření, množství srážek, průměrné teploty, teplotní amplitudy, délka vegetačního období), georeliéf (ovlivňuje zemědělské využití půdy nadmořskou výškou, svažitostí terénu a expozicí svahu vůči Slunci; většina zemědělské produkce připadá na nížiny), půda a její úrodnost (závisí na druhu a typu půdy; na úrodnosti půdy se podílí také způsob obdělávání pozemků)

• kromě přírodních podmínek spoluurčují charakter zemědělské výroby také socioekonomické faktory: vyspělost dané oblasti (např. doprava a stav komunikací), lidský potenciál (pracovní síly), vlastnictví půdy, cílová skupina (naturální výroba × tržní výroba – poptávka na trhu do značné míry určuje, co, kde a v jaké míře se bude pěstovat či chovat), druh zemědělských produktů apod.

• rozvoj trhu se zemědělskými produkty je podmíněn růstem měst a zvyšováním nároků průmyslové výroby (čím více je měst a čím jsou města větší, tím více stoupá na trhu poptávka po zemědělských produktech)

• v zázemí měst a v urbanizovaných oblastech se zemědělství zaměřuje na produkty, které podléhají rychle zkáze a které jsou náročné na dopravu (zelenina, květiny, mléko, vejce apod.): rozvíjí se příměstské zemědělství (zejména zahradnictví), které je příkladem intenzivního způsobu hospodaření (vyznačuje se velkou potřebou lidské práce a vyžaduje značné vstupní investice; snaží se o co největší zisk na malé ploše; pěstují se většinou plodiny, které nemají dlouhou trvanlivost) uplatňujícího se na malých plochách v hustě osídlených oblastech

• naproti tomu v řídce osídlených oblastech, kde zemědělci mohou využívat k pěstování plodin (např. pšenice) i chovu dobytka (např. skotu) rozsáhlých ploch při minimálních vkladech práce (např. prérijní oblasti v Kanadě a USA), je aplikován extenzivní způsob hospodaření (pěstují se převážně plodiny, které mají delší trvanlivost)

• vlivem rostoucí a územně soustřeďované spotřeby se stále více oddělují spotřebitelské oblasti od dodavatelských

• doprava umožňuje rozvoj tržní produkce zemědělských komodit, oddělení produkčních a spotřebitelských oblastí; na jedné straně dovoluje výrobní koncentraci (územní specializaci na určitou plodinu), na druhé straně umožňuje prostorový rozptyl (rozvoz zemědělských produktů); použití chladírenské techniky v námořní dopravě podnítilo rozvoj dobytkářství v Jižní Americe nebo pěstování banánů ve Střední Americe

• pracovní síly měly značný význam při rozmístění zemědělské výroby v minulosti; dodnes tomu tak je v oblastech (rozvojových zemích), kde dominuje naturální (soběstačná, též samozásobitelská) výroba; v zemědělství vyspělých států se snižují nároky na živou práci (nedostatek pracovních sil, zejména kvalifikovaných, je pro tyto země podnětem pro další modernizaci zemědělské výroby)

• nízký podíl zemědělství na zaměstnanosti ve vyspělých zemích byl umožněn změnami v agrární produkci: díky vědeckému a technologickému pokroku se v 2. pol. 20. stol. podařilo navzdory rychle rostoucí populaci zvýšit zemědělskou produkci efektivnějším hospodařením (mechanizace, zavádění nových odrůd plodin s vyššími výnosy a větší odolností vůči škůdcům či přírodním podmínkám, chemizace – umělá hnojiva atd.)