Světové hospodářství

SOCIOEKONOMICKÁ SFÉRA

Hospodářská činnost člověka

• socioekonomickou sféru tvoří kromě lidské společnosti také její hospodářská činnost

• hospodářskou činnost lze rozdělit do čtyř sektorů, které vznikaly postupně během historického vývoje lidské společnosti; v průběhu času docházelo a dochází ke změně podílu zaměstnanosti v jednotlivých sektorech

• primární sektor zahrnuje činnosti spojené se získáváním potravy a základních surovin (lov, rybolov, zemědělství a těžba surovin)

• sekundární sektor charakterizuje přemisťování a zpracování získané potravy a surovin (průmysl, stavebnictví a nákladní doprava)

• terciární sektor poskytuje různé druhy služeb (služby obyvatelstvu, osobní doprava, obchod a cestovní ruch)

• kvartérní sektor soustřeďuje činnosti zabývající se informacemi (školství, věda, výzkum a přenos informací)

• primární a sekundární sektor tvoří výrobní sféru (hmotná – materiální výroba)

• terciární a kvartérní sektor tvoří nevýrobní sféru

• zaměstnanost se v prvních dvou sektorech v celosvětovém měřítku trvale snižuje

• ve vyspělých zemích je nejvyšší zaměstnanost v terciárním sektoru (přes 60 %) a minimální zaměstnanost v primárním sektoru (asi 5 %)

• v mnoha zemích (např. USA, Velká Británie, Švédsko, Kanada, Austrálie aj.) je v nevýrobní sféře zaměstnáno více než 50 % zaměstnanců; také v některých rozvojových zemích dosáhla zaměstnanost v nevýrobní sféře vysoké úrovně: jde o státy, které zaznamenaly výrazný posun v sociálně ekonomickém rozvoji (např. Argentina, Brazílie, Mexiko, Jižní Korea), dále o země vyvážející ropu, které se staly centry finanční činnosti a podnikatelského servisu (např. Saudská Arábie nebo Kuvajt), příp. o země, které se specializují na cestovní ruch (např. Bahamy)

Typy společnosti (dle hospodářské činnosti) a ekonomik

• ekonomika (hospodářství) = hospodaření (tj. správa hmotných prostředků) určitého subjektu (např. jednotlivce, organizace nebo státu)

• na základě převažující hospodářské činnosti lze vymezit 3 základní typy společnosti: předindustriální, industriální a postindustriální

• v předindustriální společnosti se většina populace věnovala primárnímu sektoru hospodářské činnosti (zpočátku lovu, později zvláště zemědělství a řemeslné výrobě); v rozvojových státech je tomu tak dosud

• průmyslová (industriální) revoluce byla postupná změna probíhající od 18. do 19. stol., kdy se zásadně proměnilo zemědělství, výroba, těžba, doprava a další hospodářské činnosti. Do té doby mělo v hospodářské činnosti dominantní postavení zemědělství. Ve výrobním procesu docházelo k přechodu od ruční výroby v manufakturách k tovární a strojní velkovýrobě za pomoci nových zdrojů energie (především uhlí), což vedlo ke specializaci pracovních činností. Průmyslová revoluce začala ve Velké Británii a šířila se odtud do dalších zemí Evropy a do Severní Ameriky. Ve státech, kde proběhla industrializace, došlo ke zlepšení životní úrovně jejich obyvatel.

• industrializace je proces, během něhož dochází k proměně předindustriální společnosti ve společnost industriální, která je založená na strojní (průmyslové) výrobě

• s rozvojem průmyslu se zaměstnanost přesunula do sekundárního sektoru (průmyslová výroba) a později v éře postindustriální společnosti do terciárního sektoru (různé druhy služeb, činnosti spojené s obchodem); v budoucnu bude narůstat význam kvartérního sektoru (práce s informacemi)

• v současném světovém hospodářství lze vyčlenit tři typy ekonomik: předindustriální, industriální a postindustriální

• předindustriální (agrární) typ ekonomiky převládal ve světě před nástupem průmyslové revoluce; každá země vyráběla pouze to, co sama potřebovala (tzv. samozásobitelské neboli naturální hospodářství); teprve zámořské objevy (od 15. stol.) umožnily postupné rozšíření trhu z lokálního a regionálního měřítka na měřítko celosvětové; v současnosti pracuje v zemědělství asi 45 % ekonomicky aktivního obyvatelstva Země (v rozvojových zemích je to téměř 60 % populace)

• v industriálním typu ekonomiky má vedoucí postavení průmysl a stavebnictví; tento typ ekonomiky se vytvořil v 2. pol. 19. stol. a v 1. pol. 20. stol. v Evropě, Severní Americe, Japonsku, Austrálii a v bývalém Sovětském svazu (SSSR)

• postindustriální typ ekonomiky souvisí s prohlubováním vědeckotechnického pokroku; začal se formovat ve 2. pol. 20. stol.; je pro něj charakteristický rychlý růst nevýrobní sféry – zejména služeb; rozvíjí se vědecky náročné obory výroby, narůstá úloha vzdělání, výzkumu a vývoje

• současné světové hospodářství má průmyslově-zemědělský charakter: průmysl si zachovává vedoucí postavení, podíl zemědělství postupně klesá

• ve většině rozvojových zemí stále převládá agrární typ ekonomiky s velkým podílem naturální výroby