Územní pohyb obyvatelstva%0A

12a Územní pohyb obyvatelstva

migrace – relativně trvalé přemístění obyvatel, jednotlivců i skupin, spojené se změnou trvalého bydliště; rozlišujeme vnitrostátní a mezistátní migrace, migrace vynucené a dobrovolné, migrace podle motivu (ekonomické, politické, náboženské, aj.)

migrační saldo – je rozdíl mezi počtem přistěhovaných (imigrace) a vystěhovaných (emigrace) na sledovaném území za určité časové období; může být aktivní, pasivní, popřípadě vyrovnané

Historie migrací do poloviny 20.století

Migrace existovaly již v pravěku. Tento územní pohyb souvisel s růstem počtu obyvatel, potřebou získávat nová loviště, pastviny, ornou půdu, ložiska surovin. Zesílil ve starověku a středověku. Některé velké migrace nejsou dosud zcela objasněny (osidlování Ameriky indiány je spojováno s etapovitým přemisťováním z Asie přes zamrzlý Beringův průliv).

Značný územní pohyb přinesly důsledky zámořských objevů, kolonizace nově objevených a ovládnutých zemí. Na ní se od 16. st. podílelo především evropské obyvatelstvo. Do dnešní Latinské Ameriky ovládnuté Španělskem a Portugalskem přicházeli obyvatelé Pyrenejského poloostrova, do Severní Ameriky směřovali osadníci hlavně z Britských ostrovů a z Francie. Během 19. st.příliv kolonistů sílil a vyvrcholil na přelomu 19./20. st. Podíleli se na něm přistěhovalci ze všech států Evropy. Daleko větší byle migrace do Severní Ameriky (hlavně USA). Rychleji zde probíhala industrializace a vládly stabilnější a demokratičtější poměry. Silný příliv imigrantů byl však spojen se silným tlakem na původní obyvatelstvo, které tvoří dnes nepočetnou menšinu. Odlišný byl vývoj v Latinské Americe, kde docházelo k častému míšení mezi Indiány, příchozími Evropany a jejich potomky. Přistěhovalectví z Evropy do latinské Ameriky bylo nižší a územně omezenější ( zdrojem bylo hlavně Španělsko, Portugalsko a Itálie).

Jestliže migrace evropského obyvatelstva do Ameriky byla dobrovolná (motivy ekonomické, politické, náboženské), soudobé černošské osídlení Ameriky má své kořeny v nucených přesunech v 16. – 18. st.hlavně z oblasti Guinejského zálivu. Obyvatelstvo evropského původu převládá i v Austrálii.

Migrace zásadně změnily rasovou strukturu obyvatel amerického a australského kontinentu a zároveň výrazně zvýšily počet jejich obyvatel.

Hlavní směry migrací v současnosti

Evropa byla až do poloviny 20.st. světadílem s pasivním migračním saldem, ve 2. polovině se situace změnila. Poválečná obnova západní Evropy a její hospodářský vzestup zastavil od 50.let emigraci , region se stal přitažlivý pro přistěhovalce z méně rozvinutých zemí. Důvody emigrace do Evropy jsou převážně ekonomické (nalézt práci, vydělat více peněz, zlepšit životní úroveň), ale i politické. U bývalých koloniálních států jsou to hlavně imigranti z dřívějších kolonií. U dalších států je původ imigrantů rozmanitější. Snaha o zlepšení hmotných podmínek je motivem emigrace z Latinské Ameriky a východní Asie do USA. Politicky motivované emigrace, často ilegální, směřují ze států s diktátorskými, totalitními režimy, motivovány politickou perzekucí či touhou žít ve svobodě a demokracii. taková byla i emigrace z komunistických zemí Evropy. V současnosti proudí nejvíce emigrantů z oblastí vojenských konfliktů, občanských a kmenových válek (Súdán, Kongo, Afghánistán, státy bývalé Jugoslávie apod.)