Vltavín - český drahokam
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Vltavín - český drahokam
Zelené sklovité útvary se nalézají v jižních Cechách a na jižní Moravě v jílech a štěrkopíscích třetihorního a čtvrtohorního stáří. V odborné literatuře byly poprvé popsány roku 1787. Pocházely z říčních náplavů u Týna nad Vltavou a popsal je profesor přírodopisu tehdejší pražské univerzity Josef Mayer.
Označeny tehdy byly jako 'chrysolity od Týna'. Na svůj současný název čekaly ještě téměř padesát let. Německé označení moldavit použil až v roce 1836 F. X. Zippe. Český název vltavín se začal používat krátce poté. Podobné skelné částice se postupně nalézaly i v jiných částech světa. Všechny tyto materiály, označované podle místa nálezů jako australity, indočínity, filipínity, irgizity atd., jsou si blízké nejen svým chemickým složením a fyzikálními vlastnostmi, ale i úložnými poměry. Liší se od sebe ale svým absolutním stářím, které se pohybuje od 35 milionů do pěti set tisíc let. V roce 1900 zavedl profesor F. E. Suess pro všechny tyto materiály souhrnný název tektity.
Odborný i laický zájem o tektity je podmíněn nejen jejich zajímavým vzhledem, ale hlavně tím, že jejich původ není dosud zcela uspokojivě vysvětlen. Vždy souvisí s nějakou kosmickou katastrosfou. Speciální zájem o vltavíny vychází z toho, že jejich naleziště ve střední Evropě jsou dostupná bez větších problémů. Navíc ze všech tektitů mají vltavíny nejpřitažlivější vzhled. Jsou čiré, mají zelenou barvu v šesti odstínech a zajímavě utvářený povrch (viz obrázek). Podobají se jim jen severoamerické georgianity. Těch bylo nalezeno jen několik desítek, zatímco vltavínové výskyty jsou poměrně bohaté. Hlavní výskyty jsou v České republice v jižních Čechách a na jižní Moravě. Nalezeny byly i v okolí Drážďan - tím byly potvrzeny výskyty popisované v Českém středohoří, které byly dlouho zpochybňovány.
Vltavíny jsou přírodní, silně křemičitá skla. Mohou být kapkovitého, diskovitého, tyčinkovitého, destičkovitého či nepravidelného tvaru s charakteristickým drsným až zvrásněným povrchem. Jejich velikost se pohybuje od několika milimetrů do deseti centimetrů. V souladu s velikostí kolísá jejich hmotnost od zlomku gramu do desítek až stovek gramů. Největší jihočeský váží 110,9 gramu. Z moravských výskytů bylo popsáno více vltavínů těžších než dvě stovky gramů. Dosud největší je ze Slavic, jeho hmotnost dosahuje 265,5 gramu.
Co se původu týče, převládá mezi odborníky názor, že vltavíny vznikly před čtrnácti a půl miliony let přetavením pozemských hornin během exploze při dopadu velkého meteoritu. Kráter Riess, který se při tom v Bavorsku vytvořil, má průměr 21 kilometrů. Odhadováno bylo i množství hmoty, která se během exploze roztavila a vypařila, aby v podobě skleněného deště znovu dopadla na zem o stovky kilometrů dále. Nejpravděpodobnější jsou odhady, že vltavínové hmoty bylo asi 275 tun. Od roku 1787, kdy byly poprvé popsány, existuje o vltavínech nepřeberné množství literatury, výzkumu byla věnována i řada specializovaných konferencí. Zájem o vltavíny v poválečných letech byl ovlivněn prací J. Oswalda Meteorické sklo z roku 1942. Z dalších významných badatelů je nutno jmenovat alespoň R. Rosta, V. Boušku, J. Kontu a K. Žeberu.