Vltavín - český drahokam

Vltavinová kapka z naleziště Ločenice

Vltavíny však znali již naši předkové v době kamenné. Používali jich jako amuletů a z ostrohranných střepů vyráběli řezné nástroje. Dva nejstarší archeologické nélezy pocházejí z Gudenusovy jeskyně v kremžském údolí a z paleolitické stanice od Willendorfu v Rakousku. Na Moravě byly nalezeny v neolitických vrstvách u Oslavan a Mohelna. V roce 1949 byl popsán diskovitý vltavín v jámě s jevišovickou keramikou u Skřipinského hradiska J. Skutilem. Ze středověku zatím zprávy nemáme. Zato v době trvání jubilejní zemské výstavy v Praze (roku 1891) se prezentovaly vltavíny jako drahé kameny, byly broušeny a zasazovány do zlatých i stříbrných šperků. Obliba i móda byly veliké, roli hrálo asi i tehdejší české obrozenectví. Od té doby je vltavén uváděn v seznamech šperkových kamenů. V krátkém čase byly ale broušené vltavíny nahrazovány padělky z lahvového skla, což znamenalo výraznou ztrátu důvěry. Obavy z padělků trvaly mezi výrobci šperků velmi dlouho. Jen sběratelé zůstali vltavínům věrni a dávali si své nálezy zasadit do drahých kovů v přírodním stavu. Tím také upozornili na novou možnost šperkového využití.

K renesanci zájmu došlo až v šedesátých letech dvacátého století. Důvodem byly nejen úspěchy kosmického výzkumu, ale i nové přístupy výtvarníků k přírodním šperkovým kamenům. Švýcarská vláda věnovala britské královně Alžbětě II. k desátému výročí její korunovace šperk, ve kterém je přírodní vltavín oválného tvaru zasazen do platiny spolu s diamantem a černými perlami.

Geologové z úseku Bražná pražského závodu Geoindustrie n. p. se rozhodli ověřit vltavínové výskyty a možnost jejich průmyslového získávání. Současně s realizovaným geologickým průzkumem byla v roce 1974 turnovským družstvem Granát vyvzorována a úspěšně prezentována první kolekce netradičních šperků.

Základní průzkumné práce byly zakončeny v roce 1975 úspěšnou poloprovozní těžební akcí a výpočtem zásob na ložisku Ločenice. Ze získaných 1725 vltavínů o celkové hmotnosti 4376 gramů byly nalezené unikáty předány do Národního muzea. Zbytek se stal základem pro průmyslovou výrobu vltavínových šperků.

Snaha využít i kamenů mechanicky poškozených vedla k pokusům o jejich úpravu. Kromě klasického broušení se přistoupilo i k plastickému vybrušování. Glyptici, z nichž můžeme jmenovat Evu Víškovou, Vojtěcha Záveského a Zdenu Bartošovou, dokázali dát vltavínům novou dimenzi. Vytvořili rytiny - intaglie - s převážně květinovými motivy do vltavínových destiček. S využitím původní skulptace vybrousili velmi zajímavé kameje - hlavičky a akty. Na mezinárodní výstavě šperků a bižuterie Jablonec 1983 byly vltavínové šperky obdivovány návštěvníky a také oceněny porotou. O šperky s vltavíny projevili zájem i první zahraniční obchodníci. Zájem o ně trvá.