Zlá krev_V001_o

Neumělecký text

Na počátku panování Františka Josefa I., v polovině 19. století, žilo v Praze, hlavním městě českého království a jeho blízkém okolí, asi 150 000 obyvatel. Během následujících téměř 70 let jeho vlády vzrostl jejich počet čtyřikrát. V 80. letech převýšili obyvatelé nových okrajových čtvrtí Prahy co do množství starousedlíky, měšťany žijící v centru, uvnitř původních městských hradeb. […]

Ignát Herrmann označil shodně s Ladislavem Quisem i dalšími pamětníky za období, kdy započala modernizace a nová výstavba Prahy, konec šedesátých a počátek sedmdesátých let. […] Značný rozsah stavební činnosti donutil městskou radnici nejprve ve Vídni a později i v dalších městech monarchie včetně Prahy stanovit pravidla pro novou výstavbu. Ke schválení se musely nově předkládat stavební plány, které posuzovali odborníci jak z hlediska technického a bezpečnostního, tak i z hlediska finančního, estetického a hygienického. Prosadit závazné podmínky ve všech těchto oblastech však bylo mimo Vídeň, a dokonce i jen mimo její vlastní centrum poměrně obtížné. Dohled nad stavební činností byl dlouho nedostačující. Stoupal až koncem 19. století spolu s rozsahem výstavby, a tím i s rizikem, které s sebou přinášela. Podle slov architekta Pavla Janáka, který byl skutečným znalcem starých obytných domů v Praze a ve 30. letech našeho století prozkoumal stovky stavebních plánů domů z 19. století, panovala ještě v 90. letech ve výstavbě velká libovůle a laický přístup. Přesto i v Praze platily – podobně jako ve Vídni – od roku 1815 závazné řády, které neomezovaly, tak jako dříve, stavitele jen ve vztahu k veřejnému prostranství a nevěnovaly se jen bezpečnosti, ale dbaly kupříkladu také na hygienu a osvětlení. Nejvýznamnější zákonná úprava stavebního ruchu v Praze se uskutečnila roku 1893 v souvislosti s vyhlášením tak zvaného asanačního zákona. Přes uvedená opatření však stará zástavba většiny českých a moravských měst technickým, a zejména hygienickým požadavkům moderní doby nepřála. Velmi pomalu a těžce se města se středověkým půdorysem a zázemím vyrovnávala především se stavbou kanalizace, vodovodem, s osvětlením i s dopravou.

(P. Vošahlíková, Jak se žilo za časů Františka Josefa I.)

struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla)

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika