Zpracování témat k závěrečným ústním zkouškám z odborného výcviku - celá kro tématu 37

část vícekomorového žaludku u dospělého skotu Objem v litrech bachor 70 až 130 čepec 6 až 10 kniha 9 až 15 slez – vlastní žaludek 11 až 22

funkce jednotlivých částí předžaludků: bachor - "mikrobiologický reaktor", míchání potravy, posouvání potravy, mechanické narušení krmiva, čepec - mísení potravy, množení mikroorganismů, kniha - drcení a roztírání potravy, lisování potravy, absorpce tekutin a zahušťování tráveniny, slez - enzymatické trávení potravy a mikroorganismů. Tenké střevo: U zvířat, která přijímají koncentrovanou stravu (masožravci - norek, liška) je tenké střevo relativně krátké. Naopak u býložravců, ať již přežvýkavců či nepřežvýkavců je délka střev větší. Toto je zapříčiněno kvalitou potravy, kterou jednotlivé druhy přijímají, protože rostlinná krmiva s vysokým obsahem vlákniny, musí pobýt v zažívacím traktu delší dobu, než dojde k jejich natrávení, chemickému trávení a vstřebávání živin.

Druh Délka střeva kůň 10 násobek vlastní délky těla kráva 15 násobek vlastní délky těla ovce 27 násobek vlastní délky těla prase 15 násobek vlastní délky těla pes 5 násobek vlastní délky těla králík 15 násobek vlastní délky těla

Tenké střevo se skládá z těchto částí: dvanáctník, lačník, kyčelník. Pomocí klků, které jsou na povrchu střeva, dochází k vstřebávání jednoduchých látek, které vznikly v průběhu trávení. Do tenkého střeva ústí vývody jater (žluč) a slinivky břišní (produkce inzulinu). Tlusté střevo: Tlusté střevo navazuje na tenké střevo, ale na rozdíl od něj neobsahuje klky. Skládá se ze slepého střeva, tračníku a kyčelníku. Pro nepřežvýkavé býložravce (kůň, králík), hraje v trávení rostlinného potravy velmi podstatnou roli slepé střevo, kde dochází k mikrobiálnímu natrávení rostlinné potravy. Objem slepého střeva např. u koně je až 55 litrů, skotu 10 litrů a ovce 1 litr, prase 2 litry apod. V tlustém střevě dochází k vstřebávání vody a části těkavých mastných kyselin.

Vlastnosti půdy

Složení a vlastnosti půd: Zastoupení složek a jejich vzájemné reakce v půdním prostoru předurčuje fyzikální a chemické vlastnosti půd. Pevná složka půdy vzniká rozpadem a rozkladem hornin. Půda obsahuje primární a sekundární (jílové) minerály. Do pevné složky půdy se zpravidla zahrnuje organická neživá (humus) a živá složka. Kapalná složka půdy vyplňuje póry pevné složky, přičemž se volně pohybuje půdním prostorem pod vlivem gravitace a může dosáhnout až k podzemní vodě, nebo je vázána na povrch půdních částic coby adsorpční voda, nebo je vázána na půdní částice adhezními silami coby kapilární voda, takže může být spojena s hladinou podzemní vody. Půdní voda je obohacována o látky z pevné i plynné složky půdy a vzniká půdní roztok. Plynná složka půdy vyplňuje póry pevné složky, kapalnou půdní složkou je přesunována a uzavírána v půdním prostoru. Půdní vzduch díky dýchání půdních organizmů a podzemních částí rostlin obsahuje několikanásobně více oxidu uhličitého, obsahuje i větší podíl vodní páry než vzduch nad úrovní terénu a jeho relativní vlhkost je větší. Mezi jednotlivými půdními složkami probíhá přenos hmoty a energie. Fyzikální vlastnosti: Pevná minerální složka půdy je charakterizována různou velikostí částic (zrn). Soubor zrn určité velikosti tvoří frakci – zrnitostní kategorii. Poměrné zastoupení frakcí charakterizuje půdu z hlediska půdní zrnitosti (textury) a předurčuje její zařazení v klasifikaci půdních druhů. Půdní zrnitost je základní fyzikální vlastnost půdy. Chemické vlastnosti: Základní chemickou vlastností půdy je reakce půdního roztoku.