Pojmy ke středověku

Pojmy ke středověku:

Křesťanství – náboženství soustředěné kolem života a učení Ježíše z Nazaretu – spasitel světa

Mesiáš – mocná osoba, která má splnit boží vůli – spasitel, v křesťanství Ježíš Nazaretský

Evangelium – text pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista

Apokalypsa – Zjevení Jana, představa posledního soudu – konec světa

Apoštol – jedná se o Ježíšovy učedníky a následovníky (12), měli hlásat tzv. evangelium

Patristika – činnost církevních otců – řeší 4 základní okruhy problémů: teologický (učení o Bohu a Boží trojici), christologický (o Ježíši Kristu), antropologický (člověk a Bůh, svoboda lidské vůle), církevní organizace (struktura církve, církevní rituály)

Scholastika – označuje období i vyučování, snaha o systematizaci všeho vědění, snaha najít rovnováhu mezi teologií a filozofií (pravdou víry a pravdou rozumu), Akvinský

Apologetika – obrana křesťanství proti pohanským předsudkům vzdělanců – snaha doložit mravní nadřazenost křesťanství

Gnose – poznání – různorodý myšlenkový proud, usiluje o mystické poznání vrcholící v extatickém zření božské podstaty

Dogma – tvrzení, o němž se v dané oblasti nebo v určitém společenství příliš nepochybuje (dogma o trojjedinosti, jednota boha stvořitele i vykupitele, nauka o dědičném hříchu, propast mezi stvořitelem a stvořeným, církev jako jediná strážkyně božské pravdy na zemi)

Univerzália ante res/post res – pojmy před věcmi/pojmy po věcech

Realismus – obecné pojmy existují reálně, jsou na věcech nezávislé, jsou uloženy v Boží mysli jako vzory a podle nich se tvoří jednotlivé věci (Jan Scotus Eriugena, Anselm z Cantenbury, Vilém ze Champaux, Abelard)

Nominalismus – univerzálie existují v lidském rozumu jako abstrakce, jako jména (nomina) reálně existujících jednotlivých předmětů a jevů (Roscellinus, William Occam)

Koncil – církevní sněm biskupů, projednává a urovnává záležitosti církevní nauky a praxe

– christologický spor Aria a Athanasia – otázky podstaty bytosti Krista, nicejský koncil v r. 325 – vítězství Athanasia (jednota bytnosti Otce, Syna a Ducha), v r. 381 potvrzeno synodou v Cařihradě jako dogma o trojjedinosti

Predestinace – předurčení, lidstvo zatíženo dědičným hříchem, člověk nemá svobodnou vůli, pouze Bůh podle své vůle vykupuje svou milostí

Dědičný hřích – spočívá v tom, že na všechny lidi přechází Adamova a Evina vina před Bohem

Metoda pro et contra – dialektický střet všech argumentů, ale pocházejících jen od církevních autorit, obhájení pravdy víry argumenty schválených církevních autorit

Occamova břitva – logický nástroj dokazování, kdy z důkazu/argumentu vymažeme zbytečnosti

– princip logické úspornosti: “Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované.”)