ČD - Pouť Krkonošská

Spisovatelé od třicátých let vnesli do české literatury: napětí romantismu, biedermeieru a klíčového realismu- napětí funkce a hodnoty sebevyjadřovací, výchovné a poznávací. Vrcholní literární díla (Máj, babička, Kytice) nabyla svých nezaměnitelných hodno také tím, že toho napětí vstřebávala i vyvolávala. Stala se inspirací pro další literární vývoj, v němž se na různých úrovních vracel podobný svár sebevyjádření, výchovnosti a poznávací funkce.

Kontrastní představu adresáta. Jednou jím byl čtenář světového písemnictví, vychutnávající tajemství slova a náznaku (Mácha). Jindy to byl obyčejný člověk milující pohodu, ale otevřený povznesení podle ,,ducha času“ (Tyl). A opět jindy obyčejný člověk, který seznal potřebu kritického úsudku a věcnosti, vzdělání a sebevzdělání pro vlastní vzestup uvnitř občanské české společnosti (Havlíček). Představa adresáta u Němcové a u Erbena naznačené spektrum o milovníka zázračných a krutých příběhů zakotvených v „dávnu“ a dožadujících se sluchu živoucích.

Konfliktní vztah vůči ústní lidové slovesnosti. Její napodobování cestou ohlasu odmítli v lyrice, připouštěli a pěstovali ji v epice. Vedle epiky veršované věnovali zvýšenou pozornost pohádce žijící v ústním vypravování. Pohádka jim byla cestou k mýtu (Erben) i východiskem k obrazům života (Němcová) a k lidové hře se zpěvy (J. K. Tyl).

Zapojení spisovatelů do žurnalistiky. J. K. Tyl a K. Havlíček položili základy moderního publicistického stylu. V novinářské činnosti využívali svých beletrických schopností.

Ke Karlu Hynku Máchovi se hlásí pozdější skupina Májovců. Tato básnická generace dala svým činem zřetelně najevo, že stávající situace nejen v literární oblasti je nepřijatelná a neudržitelná. Proto byl v květnu 1858 vydán almanach Máj, v němž byl jako redaktor uveden publicista a básník Josef Barák, ačkoliv hlavními organizátory byli Vítězslav Hálek a Jan NerudaAlmanachem chtěla dát skupina najevo svou nespokojenost s politickým i kulturním životem, mínili prosadit demokratické ideály. Cílem májovců bylo vytvořit novou literaturu, jež by pravdivě zobrazovala svět (odtud pramení tíhnutí k realismu). Mezi nejznámější představitele patří Rudolf Mayer, Karolína Světlá, Vítězslav Hálek nebo Adolf Heyduk.