ČD- Tyrolské elegie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Blízký byl Havlíčkovi nejmenší žánr satiry, epigram. Jen část epigramů uveřejnil po časopisech. Sbírka Epigramy (1845) zůstala za autorova života v rukopise. Rouhavě se totiž vyrovnávala s návyky přizpůsobivců, ať jimi byly národy v monarchiích, obyvatelé Čech, anebo čeští spisovatelé.
Mezi další důležitá díla patří tzv. Brixenské básně- Král Lávra, Tyrolské elegie a Křest svatého Vladimíra.
CHARAKTERISTIKA DÍLA
Tyrolské elegie jsou výrazně autobiografické. V jejich příběhu básník zachytil noc, kdy byl vytažen z postele, a pak cestu s policejní asistencí do Tyrol. Úvahové pásmo skladby zachycuje muže, kterému se těžce odcházelo od rodiny a jemuž se v internaci stýská po domově i po činnosti, z níž byl vytržen (takto je v básni přítomen žalozpěv). Básník přinucený žít jinde a jinak, než byl zvyklý, však komentuje také jednání svých protivníků; tato část úvah je plná výsměchu. Rozhovor s měsíčkem, který Tyrolské elegie uvádí a prostupuje, připomíná romantický kult Luny. Přesto však hovorový tón a těsná blízkost lidové písni činí z měsíčku společníka muže, který se při své zkroušenosti vysmívá moci, jež ho spoutala. Skladba je plna bystré ironie, jež místy přechází až do mrazivého sarkasmu.
LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT
Karel Havlíček Borovský patří do realismu. Realistické tendence krystalizují již v dílech autorů, kteří časově spadají do poslední fáze národního obrození. Přestože v knihách těchto spisovatelů můžeme ještě vysledovat působení sentimentálních rysů, jejich důraz na co nejvěrnější vykreslení reality potlačuje ostatní tendence. Mezi další autory sem patří například Božena Němcová.