ČD - Deml

MIRIAM. MOJI PŘÁTELÉ

Jakub Deml

První definitivní vydání: Miriam – 1916, Moji přátelé – 1913

Moje vydání: Odeon, 1990

Geneze díla

• Miriam: úryvky již v knize Pro budoucí poutníky a poutnice, 1913

• Moji přátelé: první část otištěna ve staroříšském Studiu 1910, vyšlo 1913, podstatně rozšířeno ve 2. vydání 1917

Zasazení díla do dobového českého a světového literárního kontextu

Katolická moderna

Analýza díla spolu s jeho interpretací

• Obě knihy nazývá Deml „vzpomínkami na ztracený ráj“

• Úžas nad lidmi, věcmi zdánlivě prostými

• Žánr: básně v próze

• Ovlivnil obraznost moderní české poezie

• Jakoby hledal záchranu v lásce k něžně stvořenému

• Opak ostatních děl: ztrácí se temný tón, nejoblíbenější díla

• Zachycení vnitřního světa

Miriam

• Inspirace: sbírka Petra Křičky Šípkový keř (1916) (Titulní motiv- šípek)

• Všeobecně vztah k ženě

• Hymnus na ženu

• Milostné prvky, něhy, city, zároveň bolest, utrpení

• Styl: zdrobněliny, repetice

Moji přátelé

• Oslovuje květiny, zástupci lidí

• Symbolik květin, vžívá se do nich, oslovuje je

• Vize o harmonickém uspořádání lidské společnosti

• Vzpomínky na dětství, matku

• Styl: personifikace, apostrofa

• Jazyk: spisovný až knižní jazyk

• osobní pozadí: autorův vztah k sestře, postižené a předčasně umírající, láska k Elišce Wiesenbergerové (na začátku básně oslovována)

• kniha, shodně označená F. X. Šaldou i Vítězslavem Nezvalem za „lyrické arcidílo české literatury“

Komentované výpisky z četby

Miriam

„ Jest venku tma, sestřičko? — Veliká tma, bratříčku. Uhni kousínek, podívám se sám, sestřičko. — Ale jak ses to dívala, vždyť vidím hvězdy, sestřičko?“ (jakoby spolu skutečně rozmlouvali)

„ — Pojď tamhle k studánce, umyjem ti oči, bratříčku. Jdu, sestřičko. (Sedíce u studánky.)
(Sestra umývajíc bratru oči a osušující mu obličej bílou rouškou): A podruhé mi už neplač, bratříčku, sice na všechno zapomeneš. Sestro moudrá, takto mne upomínáš, abych dopověděl svoji řeč, bez Tebe na nic bych si nevzpomněl, ani na mravenečka ne, myslím…“ (bolest)

Moji přátelé

„ KAPRADINO, dnes je tomu už dávno, pověz mi tedy, jaká to byla píseň, kterou pěly borovice a při níž se mi chtělo umříti? Je možno, aby píseň mariánská byla ze všech nejsmutnější? Anebo proto tak se zachvíval hvozd a slzely staré skály, že to byla píseň poutnická?“ (vzpomínky)

„ HYACINTE, ještě před rozedněním rozjímal jsem o tobě, o šeříku a o přátelích, kteří nás navštěvují ze záhrobí. I nadále buďme uctiví k mrtvým nemluvňátkům, aneb jsou tak křehká, že pospíchají do krajin světla odhmotnělého.“ (poučení, promluva k ostatním, hyacint bere jako přítele)

Literatura

• J. Lehár, A. Stich, J. Janáčková a HOLÝ Jiří (1998). Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství lidové noviny. ISBN 978-80-7106-963-8