ČD- Máj
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
MÁJ
AUTOR
Karel Hynek Mácha (1810-1836) se narodil se v Praze na Újezdě. Začínající básník hrál ze studií ochotnicky v Kajetánském divadle, kde se poznal s J. K. Tylem i se svou milenkou Lori Šimkovou. Krátce po tom, co v dubnu 1836 vydal vlastním nákladem své stěžejní dílo, Máj, a dostudoval práva, se stal advokátním koncipientem v Litoměřicích. Tam 6. listopadu zemřel, patrně jako jedna z posledních obětí epidemie cholery na území Čech.
Začal psát německy: verše Okusy Ignaze Máchy vydal roku 1829 P. Eisner.
Ve snaze umělecky tlumočit i ty nejintimnější prožitky jedince zapisoval si do svých deníků a zápisníků vedle poznámek z bohaté četby a kromě vlastních básnických náčrtů také poznatky z cest konaných po Praze a po Čechách, z pěšího putování, ale také sny a záznamy o intimních kontaktech s Lori (jsou zčásti šifrované: poprvé je roku 1886 dešifroval, avšak nepublikoval J. Arbes).
Dochované osobní dopisy (až na výjimky) představují Máchu jinak: jako věcného a střízlivého pozorovatele a komentátora běžného dění.
O pravost některých děl za básníkova života neuveřejněných (Cikáni, Návraty) se vedly a vedou spory. Vedou se spory také o básníkově postavení v české literatuře- autorovo dílo se jakoby vymyká všemu, co bylo v novočeském básnictví. Generacím badatelů se již podařilo prokázat, že Máchova výjimečnost vyvěrala ze schopností génia polemicky vstřebávat inspiraci, která jeho práci obklopovala zblízka, přitom přijímat silné podměty z kultury barokní a zároveň vést dialog se soudobou literaturou evropskou.
Výjimečně silné impulzy Máchova díla, zčásti odmítnuté vrstevníky, zúročil následující literární vývoj. Většina slov a literárních postupů, s nimiž pracoval Mácha, v češtině jeho doby a literární praxi již existovala. Mácha je ovšem uskupoval do nových spojení: několika existujících veršových rozměrů (trocheje, jambu, daktylu) využil k odstiňování kontrastních významových poloh a verše i prózy obdařil hudebností dodnes působivou.
CHARAKTERISTIKA DÍLA
Žánr lyricko-epické básně uvedl do evropského oběhu hlavně anglický básník George Gordon Byron (Lara, Vězeň chillonský); odtud pojmenování byronská povídka (dále básnická povídka nebo poema). Hojně tuto veršovanou „povídku“, bohatou na úvahy a popisy, pěstovali romantikové polští (A. Mickiewicz, Konrád Wallenrod) a ruští (A. S. Puškin, Cikáni; M. J. Lermontov, Démon). V porovnání se jmenovanými, ale i s dalšími básnickými povídkami je Máj lyričtější a reflexivnější. Výjimečný hrdina nemůže nic měnit na vlastním osudu, avšak zato ho se smělou myslí a obrazností komentuje.
Epická složka Máje polemicky navazuje na loupežnické příběhy, rozšířené v zábavné četbě. Viléma, obávaného vůdce loupežníků, poznáváme už jako vězně odsouzeného za otcovraždu. V noci před popravou rozvažuje svou situaci, za jitra je pak vyveden na popraviště, loučí se se životem a lámán kolem umírá. V samomluvách odmítá vězeň vinu, která se mu přičítá (vraždil svého soka, aniž věděl, že jde o otce – ten ho totiž v dětství zatratil a vyhnal z domu). Děsí se smrti, v níž vidí definitivní konec života; k jeho pocitu bezmoci přispívá také plynoucí čas. Před popravou pak Vilém vzpomíná na svou Jarmilu, nejist si její věrností; loučí se se zemí jako s kolébkou člověka i s jeho hrobem.