ČD - Neumann
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
NOVÉ ZPĚVY
S. K. Neumann
První definitivní vydání: 1918
Moje vydání: Svoboda, 1947
Geneze díla
Verše psané v letech 1911-1914 a částečně publikované v Lidových novinách
Místo díla v kontextu autorovy tvorby
Neumann byl experimentální (Nové zpěvy) a ideologický (Rudé zpěvy)
Zasazení díla do dobového českého a světového literárního kontextu
Dekadence, Moderní revue, Anarchičtí buřiči, Proletářské umění
Analýza díla spolu s jeho interpretací
Hlavní téma: okouzlení moderní civilizací a jejími technickými vymoženostmi
Používá formální prostředky symbolistické poetiky, zároveň se vymezuje proti symbolismu polemicky
Sbírku se do českého básnictví dostávají motivy spojené s novodobou technikou, projev civilismu (shoda s programem Čapků), inspirace pro avantgardní básníky
Člověk: obklopen prouděním moderního světa, zároveň součástí sociálního kolektivu, lidského zástupu
Motivy náboženské (modlitba k mocnostem života: oslovení Boha) i přírodní – ale vždy spojeno s technikou (Stavba vodovodu, Dub, Rybolov)
Působivost Neumannových veršů: ustavičné proměny záběru, střídání prostorů a motivů, prolínání „poetického“ a „nepoetického
Většina zpěvů (Zpěvy drátů, zpěvy světel): personifikace, psané i z pohledu neživé věci + repetice (My, dráty telegrafní…)
Styl: volný verš, nepravidelný, rýmovaný i nerýmovaný
Neužívá složité symboly, věc podává jednoduše a srozumitelně
Básně svou kompozicí a viděním připomínají film nebo obrazy kubistických a pokubistických malířů
Proměna stylizace básníka: už není jedinečný tvůrce, není ani bohém, rebel a tulák, chce být řadovým občanem, jenž má kladný vztah ke světu, neboť i umění chápe jako cílevědomou a ukázněnou povinnost
Komentované výpisky z četby
„ My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické, pavouka civilisace necitelné tvoříme sítě, nad centry horečné práce i myšlenky gigantické, z nichž pavouk tuční a nadýmá se, vládna jimi lítě.“ (Zpěvy drátů) – styl
„Miluji všechny věci, jejichž vztahy jsou prosté, miluji také lidi takové nejvíce. Jsou čistí a líbezní, i když vidím je po sté, jsou z pralátky a chutnají jak zralé bukvice.“ (Budoucí lidé) – i téma kolektivu
Literatura
J. Lehár, A. Stich, J. Janáčková a HOLÝ Jiří (1998). Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství lidové noviny. ISBN 978-80-7106-963-8