ČD - Seifert

PÍSEŇ O VIKTORCE

Jaroslav Seifert

První definitivní vydání: 1950(u příležitosti 130. výročí narození Boženy Němcové)

Moje vydání: Praha: Státní nakladatelství dětské knih, 1967

Ilustrace: Karel Svolinský

Geneze díla

Verše byly označeny za nepřátelské socialismu. Před tvrdým postihem zachránil Seiferta pravděpodobně jen dávný přítel Vítězslav Nezval.

Místo díla v kontextu autorovy tvorby

„ Poúnorová sbírka“ (+ Maminka: 1954, …)

Zasazení díla do dobového českého a světového literárního kontextu

Devětsil

Analýza díla spolu s jeho interpretací

• Žánr: lyricko-epická báseň

• Báseň výrazně rýmována, připomínající smutnou píseň (baladu)

• Téma lásky a stesku, nešťastná láska

• 7 zpěvů, veršované sloky + dvě sloky psané menším písmem vybočující z příběhu

• Lyrický subjekt (vypravěč): součástí příběhu (1. Hlava)

• 4. Hlava: v kurzívě, rozhovor mezi milenci

• Inspirace: parafráze Babičky, tragický osud Viktorčin se prolíná s osudy Boženy Němcové

• V poslední hlavě se objevuje také postava Barunky

• Postava Boženy Němcové: na začátku a na konci, na konci popisována jako „smutná paní“

• Příběh: Viktorka se potká na zábavě s myslivcem s uhrančivými oči, stráví spolu noc. Všude ho vidí, zblázní se- zabije své dítě a zemře v bouřce.

• Styl: pravidelný verš, lyrická zpěvnost

• Občas náznaky, nutno znát kontext (věnec z trní: dala na hrob Havlíčkovi)

Komentované výpisky z četby

• „Té, která byla raněna a sežehnuta bleskem krásy, básnířky, která vplétala si krvavé trní do jména.“ (1. Hlava): úvod, zmínka o Viktorce a B. Němcové

• „ Šli mlčky já vedle nich, jako bychom šli v rozhovoru…“ (1. Hlava) : součást děje

Literatura

• J. Lehár, A. Stich, J. Janáčková a HOLÝ Jiří (1998). Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství lidové noviny. ISBN 978-80-7106-963-8