Česká hudba novoromantismus

Česká hudba 2. pol. 19. stol. – vznik české moderní hudby

Bedřich Smetana (1824 – 1884)

Zakladatel novodobé české národní hudby, skladatel, klavírista, dirigent, sbormistr, hudební kritik a organizátor hudebního života.

Narodil se jako syn panského sládka Františka Smetany. Od dětství se učil hře na housle i na klavír; poprvé vystoupil už v roce 1830 jako klavírista. Studoval na gymnáziu, avšak pro hudbu zanedbal studia. Nakonec dostudoval gymnázium v Plzni v letech 1840 – 1843. Poté se rozhodl na plno věnovat hudbě. Stal se žákem J. Proksche. Na doporučení ředitele konzervatoře J. B. Kittla byl přijat za domácího učitele hudby ve šlechtické rodině. Ve společnosti u hraběte Thuna měl Smetana v roce 1846 možnost seznámit se s Robertem a Clarou Schumannovými.

V roce 1847 ukončil studia u Proksche a přestal vyučovat v šlechtických rodinách. Pokusil se o dráhu klavíristy, ale nesetkal se s úspěchem. V roce 1848 zaslal cyklus Šesti charakteristických skladeb s věnováním Lisztovi. Liszt tyto skladby hodnotil velmi kladně a doporučil je k vydání svému nakladateli.

Švédsko 1856 - 1861

V roce 1856 přijal místo ve švédském Geoteborgu. Zde se mu finančně i umělecky dařilo skvěle. Právě zde ve Švédsku se začal Smetana kompozičně upínat k novoromantismu. Skladby z tohoto období jsou melodicky a harmonicky komplikovanější. Umírá jeho první manželka na tuberkulózu. Oženil se podruhé s Bettou Fredinandiovou.

Po návratu do Prahy se plně zapojil do kulturního života. Stal se sbormistrem Hlaholu a byl jedním ze zakladatelů Umělecké besedy. Také psal články o hudebním životě a odborné kritiky. Dokončuje první opery, libreta Karel Sabina a Eliška Krásnohorská. V Čechách se Smetana primárně soustřeďuje na tvorbu operní a sborovou.

V roce 1874 Smetana zcela ohluchl. Byl nucen vzdát se místa kapelníka, které nemohl zastávat, ale zůstal ve službách českého divadla jako skladatel. V závěru života se u Smetany projevovaly známky duševní choroby. Roku 1884 byl přijat do pražského ústavu choromyslných, kde téhož roku zemřel.

1866 se stává dirigentem v Prozatimním divadle

Vzory v tvorbě: Chopin, Schumann, Liszt atd.

Dílo:

Klavírní tvorba: Lístky do památníků, Pochod studentských legii, cyklus Sny

Komorní hudba: Trio g moll, smyčcový kvartet č. 1 e moll.

Vokální tvorba: sbory Píseň na moři, Věno, Modlitba

Symfonické tvorba: symfonické básně Richard 3., Mackbeth a čarodějnice

Cyklus symfonických básní Má vlast (části Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník.

Mužský pěvecký sbor: Tři jezdci, Rolnička

Opery: Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, Hubička, Tajemství, Čertova stěna. Vznikly za hluchoty. Viola – zůstala nedopsána

Antonín Dvořák (1841 – 1904)

Narodil se v Nelahozevsi u Kralup v rodině řezníka a hospodského, sám se vyučil řezníkem. Od dětství pokračoval v tradici rodového muzikantství, hrál na housle violu a varhany. Vystudoval pražskou varhanickou školu. Po absolutoriu hrál v přední pražské kapele Karla Komzáka, z níž přešel roku 1862 do Prozatimního divadla. Svými skladbami navazoval zejména na klasiky a na Schuberta, v operní tvorbě na Wagnera.