Poetika poezie, prózy a dramatu I B - přednáška 4

30. léta: fenomenologie, hermeneutika, strukturalismus, psychologie, sociologické přístupy

Roman Ingarden: Umělecké dílo literární (1930): konkretizace (místa nedourčenosti) stavba díla:

1. vrstva jazykových zvukových útvarů

2. vrstva významových celků

3. vrstva znázorněných předmětností

4. vrstva schematických aspektů

Martin Heidegger: hermeneutický kruh – fáze:

1. předporozumění

2. hermeneutická zkušenost, které tomuto předporozumění neodpovídá

3. revize původní představy, s nímž se lze vrátit k 1. kroku

Jan Mukařovský, Roman Jakobson: význam, struktura, funkce, znak, artefakt a estetický objekt

Carl Gustav Jung: archetypy (symbolické ideje, nejsou reflektovány vědomím, ale pramení z nevědomí a nemohou tudíž být pojmově uchopeny. K jednotlivým archetypům se můžeme vztahovat jen přes symbolické manifestace, samy o sobě nejsou totožné se svými obrazy. Sdílené, kolektivní nevědomí (opak Freudova individuálního nevědomí) - nemůže být pochopeno a vyloženo filozoficky, symbolické idey k nám promlouvají, chápeme je skrz kolektivní šíření = archetypy. Archetypy se do našeho vědomí dostávají prostřednictvím literárních děl. Jungovo učení je těžké parafrázovat, archetypy nejdou vyčíst, jde o obecné principy platné pro lidi obecně.

Frankfurtská škola (Walter Benjamin, Theodor Adorno): ideologie, obraz autora, vztah k estetickým a ekonomickým hodnotám

Michail Michailovič Bachtin: dialogičnost, různořečí

Významovým celkem může být v krátké básni například i každé slovo, v románech typu Tři mušketýři nám může uniknout i celá kapitola.

Sám text je znakem, stává se ze mnoha dílčích znaků. Pojem významu je klíčový pro strukturalisty. Tato kategorie založena na Saussurovi (založeno na 2 složkách – označující a označované). Některé položky tomuto neodpovídají – např. abstraktní pojmy jako láska. Tento vztah probíhá ve dvou frontách:

- denotáty

= významová jádra

- významové kruhy součástí běžné znalosti

- konotace

- významové periferie

- nejsou spolehlivé

- nedají se předpokládat

Roman Ingarden:

- chce odkazovat k fenoménu (představíme si tak konkrétní předmět)

- jde o prostor k aktivizaci čtenáře

Hermeneutika = teorie rozumění

- 30. léta rozvinul Heidegger

- idea hermeneutického kruhu

- do centra staví text

- chceme něčemu rozumět, ale nejde to přímo, rovnou, nezprostředkovaně (vytváříme analogie, přirovnání)

- potřebujeme předporozumění, předsudek, přednastavení očekávání

- následuje vlastní hermeneutická zkušenost – předsudek stále revidujeme

- nekonečný postup mezi částí a celkem (části nás nutí revidovat celek)

- např. pokud nebudu znát Švejka, budeme předpokládat, že jde o statečně bojujícího vojáka, poté nám dojde, že šlo o chybnou představu, měli bychom tedy knihu přečíst znovu s jinými předpoklady, všimneme si nových detailů, třeba mnoha novozákonních jmen – dále revidujeme svou představu