68.Převodní systém

Nodus sinuatrialis (Pacemaker, Keith-Flack)

• sinusový uzel

• zákl.útvar

• udává rytmus impulsů → určuje zákl.frekvenci srdečních stahů

• napříč ve stěně pravé předsíně - mezi ústím VCS a odstupem auricula dextra

• od endokardu a epikardu vzdálen 1 mm (od endokardu víc)

• obklopen pracovním myokardem

• podlouhlý, vřetenovitý

• délka 10-20 mm

• šířka 3 mm

• výška 1 mm

• charakteristický znak = a.nodi sinuatrialis: centrální arterie uzlu, příma větev pravé věnčité tepny, v ose celého uzlu; do uzlu vysílá několik větévek; slabá svalovina, silná adventicie; sensorická fce – tkáň uzlu přes ni přijímá údaje o TK, pulsaci → vliv na sinusový rytmus

• bohatá inervace uzlu i cévy

• v uzlu několik typů buněk:

  • nodální myocyty – bledé, bez organel, různý tvar, kolem tepny, zdroj rytmické aktivity

  • myocyty přechodního typu – menší; mezi buňkami nodálními a myokardu; pomalu vedou vzruchy do Purkyňových vláken

  • myocyty typu Purkyňových vláken – kratší, širší; málo fibril, hodně mitochondrií, rychlost vedení vzruchu vysoká (1-3 m/s)

• podnět pro stah vzniká v centr.uložených nodálních myocytech → pak do myocytů přechodního typu → pak do Purkyňových vláken → na pracovní myokard

Nodus atrioventricularis (Aschoffův-Tawarův)

• síňokomorový uzel

• nepravidelně oválný

• délka 7-8 mm

• vysoký 3 mm

• široký 1 mm

• sagitálně v předsíňovém septu kaudálně od fossa ovalis, 1 cm před ústím sinus coronarius

• pod endothelem předsíňového septa

• dorzálně od úponu septálního cípu

• obkroužen obloučkem Todarovy šlachy pod endokardem

• pravá strana konvexní, levá konkávní a naléhá na anulus fibrosus sin.

• z předního okraje atrioventrikulární svazek

• tvořen myocyty se sítí kolagenního vaziva

• tepna septem zezadu z pravé věnčité tepny

• v uzlu několik typů buněk:

  • nodální myocyty – málo, hlouběji

  • myocyty přechodního typu – převažují; v zadní části nepravidelně; v přední předozadně; vedou vzruch pomalu

  • myocyty typu Purkyňových vláken – na povrchu uzlu; příjem spojů ze sinuatriálního uzlu

• funkčně se v tomto uzlu projevuje atrioventrikulární zpoždění

Spoje z nodus sinuatrialis k atrioventrikulárnímu uzlu a do myokardu

• spoje internodální, spoje interatriální

• podnět ze sinuatriálního uzlu v uzlu atrioventrikulárním rychleji, než kdyby postupoval jen se stahem pracovního myokardu

• svazky myocytů s myocyty pracovního myokardu a Purkyňovými vlákny

• jdou stěnou pravé předsíně do atrioventrikulárního uzlu

• někdy míjejí atrioventrikulární uzel a vstupují až do atrioventrikulárního svazku

• přední internodální svazek: z předního okraje sinuatriálního uzlu; mediálně do předsíňového septa, předním okrajem k atrioventrikulárnímu uzlu

• interatriální svazek (Bachmannův): vystupuje s předním ze sinuatriálního uzlu; před ústím VCS doleva, skrze přední horní okraj předsíňového septa do myokardu levé předsíně; část vláken septem do blízkosti atrioventrikulárního uzlu

• střední internodální svazek (Wenckebachův): z horního okraje uzlu; za ústí VCS k předsíňovému septu, sestupuje k zadnímu okraji atrioventrikulárního uzlu

• zadní internodální svazek (Thorelův): ze zadního a dolního okraje sinuatriálního uzlu; v crista terminalis, bazi valvula VCI k zadní a pravé straně atrioventrikulárního uzlu; do kontaktu s myocty přechodního typu

• kolaterální vlákna (bypass fibres): část vláken zadního internodálního svazku; obchází atrioventrikulární uzel - přímo do atrioventrikulárního svazku; považována za základ zjištěné dvojí rychlosti převodu impulsu ze sinuatriálního uzlu na komory

• akcesorní atrioventrikulární svazečky: ojedinělé, nepravidelné; drobné proužky myokardu; z myokardu předsíní do myokardu komor; v blízkosti atrioventrikulárního uzlu; pro převod bezvýznamné

Fasciculus atrioventricularis

• Hisův svazek

• atrioventrikulární

• jde jako truncus fasciculi atrioventricularis z předního okraje nodus atrioventricularis skrze trigonum fibrosum dx.do zadního okraje pars membranacea septi interventricularis → do svalové části septa

• kompaktní pruh myocytů přechodního typu a myocytů typu Purkyňových vláken

• za průběhu obklopen vrstvou vaskularizovaného vaziva

• při přechodu do svalové části septa se kmen dělí na 2 rámenka

Crus dextrum et crus sinistrum (crura fasciculi atrioventricularis)

• pravé a levé

• rozděleny těsně pod pars membranacea septi interventricularis

• jdou komorovým septem – k bazím papilárních svalů, dotud se dále větví

  • crus dextrum: štíhlý, oblý, dobře ohraničený; po pravé ploše septa k hrotu

• vstupuje do trabecula septomarginalis → do baze m.papillaris ant. → rozdělení raménka v množství subendokardových vláken (rr.subendocardiales) = Purkyňova vlákna

• cestou po septu jen málo větví ke stěně pravé komory

  • crus sinistrum

• z četných jemných svazečků – každý má svůj vazivový obal

• tvoří široky plochý vějíř

• rozevírá se pod endokardem směrem ke hrotu komory → odtud četné rr.subendocardiales (Purkyňova vlákna) k bazi předního a zadního papilárního svalu, odtud po stěnách celé komory

Rami subendocardiales (Purkyňova vlákna)

• konečné větvení ramének po stěnách komor

• objevena z celého převodního systému jako první (Purkyně 1845)

• na srdcích větších savců makroskopicky viditelná jako světlejší linky pod endokardem

• z velkých myocytů

• větvení a šíření vláken v obou komorách od hrotu k bazím papilárních svalů proximálně → kontrakce myokardu komor od hrotu k bazi, od vnitřní plochy komor na zevní

• vlákna vstupují v četné kontakty s buňkami pracovního myokardu

• světlejší vlákna

• větví se pod endokardem komor

• v kontaktu s buňkami pracovního myokardu

• zanořují se do buněk myokardu

• výsledkem celého systému převodního = rytmicky se opakující kontrakčí vlny myokardu

• každá postupuje od ústí žil předsíněmi k atrioventrikulárním ústím

• od ústí převeden ke hrotu srdečnímu

• od hrotu stěnami komor k oběma tepenným ústím a k ústím atrioventrikulárním

• každý úsek převodního systému má schopnost samostané tvorby automatizovaných rytmických vzruchů o pomalejší frekvenci než vzruchy ze sinusového uzlu

• ze sinusového uzlu vzruchy o frekvenci 70-80/min

• frekvence vzruchů atrioventrikulárního uzlu 40-60/min

• automatická činnost komor 20-40 vzruchů/min

• podnět přicházející ze sinusového uzlu dříve než automatika nižších složek => celé srdce tepe v sinusovém rytmu

• ztráta fce sinusového uzlu (z patologických příčin) → projevení automatiky dalších částí, příp.porušeno vedení vzruchů z předsíně do komor = blok převodního systému