Koloniální konflikty v Africe v 19. století

Koloniální konflikty v Africe v 19. století

I. konflikt v Jižní Africe: Búrové x Britové

V oblasti holandské Kapské kolonie se objevilo zlato a diamanty. To vyvolalo zlatou horečku a velký přísun nových přistěhovalců. To se nelíbilo Búrům, kteří se stavěli proti přistěhovalcům. Britové se zase snažili získat nová naleziště pro sebe. V 1880 vypuklo povstání a s ním 1. anglo – búrská válka. Byla znovu vyhlášena Jihoafrická republika, jejíž armáda zvítězila. Smlouva uzavřená roku 1881 zajišťovala Jihoafrické republice omezenou samostatnost pod britskou suverenitou. Britský kapitál, jehož představitelem byl Cecil Rhodes, získal převahu v nalezištích zlata a vytvořil monopol při těžbě diamantů.

Roku 1899 vyhlásili Búrové Velké Británii válku. Britská vojska však díky své početnosti a lepšímu technickému vybavení získala převahu. Britové zakládali také první koncentrační tábory. Proti nim vypukl partyzánský boj. Konflikt byl ukončen roku 1902 mírovou smlouvou. Búrské republiky ztratily svou samostatnost a staly se britskými koloniemi. Británie se vázala poskytnout jim autonomii a válečné náhrady ve výši 3 mil. liber pro zajištění nerušené těžby jihoafrického nerostného bohatství. Británie učinila búrským statkářům další ústupky, kterými získali značnou politickou samosprávu.

V roce 1910 vznikla sloučením britských kolonií Kapská, Natalska s Transvaalem a Oraňskem Jihoafrická unie jako dominium uvnitř britské říše. V této unii byli diskriminováni černoši a indičtí přistěhovalci, kterým byla odepřena politická a občanská práva. Také sami Búrové hlásali rasismus vůči černochům.

II. Konflikt na Nilu: Súdán

Súdán byl součástí Egypta. Značný vliv zde měli Britové. V Súdánu ovládli oblast horního Nilu a podnikali opatření proti obchodu s otroky a potlačovali povstání súdánských obyvatel. Proti britské nadvládě i proti egyptské koloniální politice byl zahájen boj Mahdistů za osvobození Súdánu. Zakladatelem tohoto hnutí byl kazatel Muhammad Ahmad, který se prohlásil za spasitele (Mahdího) povolaného obnovit islám a vyhlásit džihád. Stal se uznávaným vůdcem národně – osvobozeneckého hnutí, které bylo nejvýznamnějším proti koloniálním bojem v Africe na konci 19. stol. Povstání se rozšířilo do většiny provincií a zvítězilo nad dvěma trestnými výpravami. Súdán se stal nezávislým státem. Ještě přes deset lep po smrti Mahdího (1885) zůstal Súdán ušetřen koloniálních výbojů.

Teprve roku 1896 zahájila Británie postup z Egypta na jih, kde narazila na silný odpor. Teprve roku 1898 zvítězila u hlavního města Súdánu Ummdurmanu (použit kulomet) a byl uzavřen mír.

Na konci 19. stol. se v Súdánu střetly britské a francouzské koloniální výboje. Britská armáda narazila na francouzské oddíly ve Fašodě (dnešní Kodok) na Nilu. Tato srážka znamenala vrchol francouzsko britské krize. Francouzská armáda vyklidila Fašodu a Francie byla nucena vzdát se nároku na přístup k Nilu výměnou za uznání panství ve sporné oblasti východně od Čadského jezera (1899). Mahdisté pokračovali ještě několik měsíců v odporu. Súdán však byl roku 1899 prohlášen za anglo – egyptské kondominium (jedna z méně běžných forem koloniální nadvlády, jde o společné držení území dvěma nebo více státy) v čele s britským guvernérem. Hospodářství v Súdánu se zaměřilo na pěstování bavlny pro anglický textilní průmysl.