Revoluce 1848 - České země a Slovensko

Revoluce 1848 – České země a Slovensko

• ČESKÉ ZEMĚ

• I do Čech informace o povstání v Itálii, Francii a v Uhrách a o rok dříve i o občanské válce ve Švýcarsku, v níž Češi drželi palce liberálním kantonům: všechny tyto okolnosti vedly k politizaci společnosti. Otázka, jak by se k případné revoluci měla postavit česká šlechta – politickou iniciativu se snažila převzít skupina kolem hraběte ALBERTA NOSTICE, která navrhla co nejrychlejší svolání českého zemského sněmu + příklon k návrhu hraběte Viléma Wurbranda na rozšíření politické reprezentace země o zástupce královských měst (dost naivní představa v revolučních letech, kdy se zastoupení ve sněmu dožadovali i sedláci)

• Kromě této konzervativní šlechty i šlechta lehce reformější a liberálnější – představitelé protivládní opozice na českém stavovském sněmu: hrabě BEDŘICH DEYM. Na schůzky této liberálůnější skupiny zváni i představitelé německé inteligence – spisovatelé Uffo Horn a Alfred Meissner, nebo národnostně nevyhraněný advokát ADOLF MARIA PINKAS: přítel Karla Havlíčka Borovského, poslancem v říšském sněmu

• I v české společnosti ohlasy revolucí z počátku roku 1848 – zpočátku schůzky jednotlivých spolků v hospodách:

1/ hostinec U Zlaté váhy: skupina radikálně smýšlejících mladíků, kteří přijali název irského spolku REPEAL (irský boj X angl. Nadvládě popisoval jako alegorii místních poměrů K. Havlíček). Představitelé Repealu: VILÉM GAUČ a FRANTIŠEK HAVLÍČEK = Češi + Němec LUDWIG RUPPERT, členy Repealu se postupně stali i Josef V. Frič nebo Karel Sabina

2/ hostinec u Zlaté husy: společnost kolem hostinského Petra Fastra

• Tyto 2 spolky se spojily – návrh svolat shromáždění pražských obyvatel a předložit mu k podpisu petici s požadavky na císaře, resp. Vídeňskou vládu.

• Sobota 11. 3. 1848 v 18:00: schůze ve SVATOVÁCSLAVSKÝCH LÁZNÍCH na Malé Straně (sobota večer proto, aby se shromáždění mohli účastnit i dělníci).

• Text petice sepsán členy Repealu, ale upraven právníkem FRANTIŠKEM AUGUSTINEM BRAUNEREM: upravil text petice nejen stylisticky, ale i tak, aby byla přijatelná pro co nejširší okruh obyvatel, poněkud ji odradikalizoval: obsahovala:

  • svobodu shromažďování

  • zachovávání listovního tajemství

  • petiční právo

  • zrušení cenzury

  • zavedení češtiny do škol (přetvořeno Braunerem na „rovnost obou národností co do vyučování i správy)

  • místo zrušení roboty navrhované radikály navrhl Brauner kompromisnější výkup z roboty

  • přijetí ústavy, zřízení sněmu v Praze, zavedení stejného volebního práva

  • snížení početního stavu armády…

Ve svatováclavských lázních lidem text petice představil jiný právník: ALOIS PRAVOSLAV TROJAN: Brauner se zalekl rizika účasti na podobné akci a omluvil se ze zdravotních důvodů

• k petici řada připomínek – ustanoven Svatováclavský výbor, kt. Měl vyhotovit konečné znění: ve výboru pražští měšťané, šlechtici (/hrabě Deym) a intelektuálové (Frič, Pinkas).

• 14. 3. Petice předložena k podpisu Pražanům na Staroměstské radnici, v Měšťanské besedě apod.

• 19. 3. 1848 – odjezd deputace s peticí do Vídně, tam deputace přijata novým minist. Předsedou hrabětem Kolowratem, 22. 3. Předala petici panovníkovi – 23. 3. Odpověď – 1. Kabinetní list = zklamání: přijaty jen méně podstatné články, u některých článků poukaz na to, že ke změně již došlo, u dalších pouze odkaz na budoucí ústavu

• příprava 2. Petice, 31.3. v Praze bouřlivá lidová shromáždění na její podporu, na nátlak davu ji podepsal i zemský gubernátor hrabě Stadion, petice v méně zdvořilém duchu než byla první, především v úvodním oznámení poznámka, že Svatováclavský výbor považuje vyřízení své první petice za nedostatečné – tentokrát petice lépe přijata, především kvůli prohlubující se krizi rakouského státu: snaha o autonomii Maďarska, stažení se rakouských vojsk v severní Itálii, s požadavky vystoupily i další národy monarchie – Chorvati, Srbové, Slovinci a haličtí Poláci a Rusíni.

• Kabinetní list z 8. 4. 1848 daleko příznivější pro české zájmy: nový český sněm považován pro Čechy za do jisté míry ústavodárný – složený ze zástupců dosavadního sněmu, kt. Tam tak nemusí být demokraticky zvoleni + z volených zástupců. Přijata i zásada, že úředníci v Čechách musí být znalí jak němčiny, tak i češtiny, souhlas se zřízením odpovědných úřadů v Praze (příslib zemské vlády)potvrzena svoboda náboženství a kultu…

• Český politický tábor rozpolcen: liberálové: FRANTIŠEK PALACKÝ, FRANTIŠEK LADISLAV RIEGER, ALOIS PRAVOSLAV TROJAN) - spokojeni s kabinetním listem X radikálové: JOSEF VÁCLAV FRIČ, KAREL SLADKOVSKÝ, KAREL SABINA) – další, vesměs sociální požadavky – pracovní, mzdové, zrušení roboty bez náhrady, zvýšení vlivu širokých vrstev obyv. na dění ve státě…Radikální demokraté v Praze založili český politický spolek Lípa slovanská, vznik českých ozbrojených sborů v březnu – dobrovolná národní garda, akademické legie, český ozbrojený sbor Svornost

• Problémy i národnostní: Češi X Němci: čeští Němci mají obavy z přílišného vzepětí českého národa v Čechách – podporují myšlenku tzv. velkoněmectví (ostatně české země byly téměř automaticky zahrnovány do tzv. Velkého Německa, proto také Palacký pozván do všeněmeckého parlamentu ve Frankfurtu nad Mohanem). Zastánci velkoněmecké myšlenky založili v Praze tzv. Konstituční spolek, protiváho Svatováclavského výboru, přejmenovaného v dubnu na Národní výbor. Jedním z odpůrců státoprávních požadavků české petice mluvčí vídeňského spolku českých Čechů LUDWIG VAN LOHNER (1812 – 1852): právník a lékař, zspočátku podpora liberálních myšlenek českých politiků, ale zastánce velkoněmecké říše => proti českým požadavkům a nechuti stát se součástí Velkého Německa. Ve Vídni založil Spolek Němců z Čech, Moravy a Slezska pro zachování své národnosti. Po rozpadu myšlenky Velkoněmecka se přikláněl k federalizaci Rakouska, po rozehnání Kroměřížského sněmu do Francie.

• Rozdílný přístup k účasti Čechů na frankfurtském sněmu: čeští Němci pozvání vesměs přijali X čeští liberální politikové odmítli (11. 4. 1848 Palackého Psaní do Frankfurtu „O poměru Čech a Rakouska k říši německé“). Uznávána koncepce austroslavismu (hlavním propagátorem Palacký): autonomie Čechů v rámci habsburské monarchie v čele s císařem a s demokratickou ústavou: „Kdyby neexistovalo Rakousko, museli bychom ho vytvořit“ – i Palacký přesvědčen o tom, že český národ jakožto malý národ nemůže přežít bez ochrany Rakouska, kt. Ho chrání před rozpínavostí dalších velkých národů: Němců a Rusů – strach z ruského smaoděržaví

• Problém i mezi Čechami a ostatními historickými zeměmi ZKČ, Moravou a Slezskem – tam obava z přílišné české hegemonie, k revolučním Čechám se nepřidávají

• 1. 5. 1848 odvolán dosavadní místodržitel hrabě Stadion, místo něj jmenován správcem české gubernie hrabě LEOPOLD LEV THUN-HOHENSTEIN (1811-1888)

• Slovanský sjezd v Praze 2. – 12. 6. 1848: nejen představitelé slovanských národů habsburské monarchie, ale i hosté z jiných slovanských zemí – snaha Palackého a dalších o to, aby sjezd vyzněl co nejméně konfrontačně a nepřilil olej do ohně rozbouřených česko-německých konfliktů – viz. Jisté umírnění Poláků, kt. Chtěli diskutovat o odtržení od Rakouska a znovusjednocení. Předsedou sjezdu Fr. Palacký, významný projev Pavel Josef Šafaříka o oprávněnosti boje za národní svobodu. Hosty i Slovák LUDOVÍT ŠTÚR, Srb KARADŽIČ nebo Rus BAKUNIN

• Sjezd ovládán myšlenkou panslavismu (opozice proti frankfurtskému sjezdu – pangermanismus). Nicméně názorové rozdíly: část účastníků pro myšlenku Palackého, tj. slovanské národy v určité federaci v rámci Rakouska, část chtěla co největší (nejlépe úplnou) samostatnost pro svůj národ, nejednota ve vztahu k Rakousku i ke Slovanům mimo Rakousko, poprve se objevila myšlenka společných vztahů Čechů a Slováků

• Jednání předčasně ukončeno červnovým povstáním v Praze: 10. 6. 1848 v Karolinu setkání univerzitních studentů, kt. Požadovali stažení dělostřeleckých baterií z Petřína, Vyšehradu adalích pražských míst + opakování staršího požadavku na vydání zbraní a munice akademickým legiím – ostře odmítnuto => domluvena demonstrace konaná formou mše u Bendlovy sochy sv. Václava na Koňském trhu 12.6. - na mši přes 2000 lidí, proběhla v klidu – při rozchodu akce živelný vznik povstání: chaos, šarvátky, odražená kulka zabila Eleonoru, ženu Alfréda Windischgratze – barikády v pražských ulicích (studenti, dělníci, v čele radikální demokratéb jako Frič), 6 dní bojů proti přesile, zajat místodržící, hrabě Thun, Windischgratz požaduje kapitulaci, radikálové odmítají =>nechal tajně převést děla na levý břeh Vltavy – bombardování Prahy – 17. 6. 1848 rezignovala Praha, 18.6. vyhlášeno nad Prahou stanné právo, zřízena vyšetřovací vojenská komise, zatýkání, zlikvidován Národní výbor… = konec českých nadějí na silnou autonomii v rámci Rakouska: ještě sice proběhly volby do zemského ústavodárného sněmu, ten už se ale nesešel, Thun se ještě pokusil odložit zahájení sněmu na 4. 7., ale žádost zamítnuta, naopak vyhlášeny volby do celorakouského sněmu

• 20. 7. zrušeno stanné právo nad Prahou, 15. 9. zastaveno vyšetřování svatodušních bouří, konec českého povstání