Česká věda za okupace

Na rozdíl od kultury procházela česká věda v letech 1939–45 obdobím stagnace. Uzavřením vysokých škol v listopadu 1939 se nejen na několik let zastavila příprava mladé české inteligence, ale byly zlikvidovány i hlavní tehdejší základny vědecké práce. Úzký a omezený prostor pro ni zůstal v některých výzkumných ústavech, zejména na závodech, jež měly sloužit válečným potřebám, na klinikách a dalších lékařských pracovištích, v knihovnách, archivech, muzeích a galeriích.

Výrazně postiženo bylo celé české školství, stále více podřizované jednotným osnovám směřujícím ke germanizaci a postupné likvidaci české vzdělanosti. Po vysokých školách se okupanti zaměřili na omezování středního školství a postupně zrušili řadu středních škol, zvláště gymnázií. Nacističtí vládci neměli zájem na výchově dalších generací české inteligence. Uvědomovali si vůdčí úlohu inteligence v národě, a tak u národa, který chtěli plně zotročit, zaměřili své represe především proti ní. Ostatně měli k tomu i jiné důvody:

• příslušníci inteligence byli významně zastoupeni v národním odboji.

Stovky českých intelektuálů putovaly do německých věznic a koncentračních táborů, mezi nimi desítky předních vědeckých kapacit.

Seznam všech obětí, jež naše věda přinesla v průběhu nacistické okupace, by byl dlouhý. Jenom v letech 1941–42 byli popraveni tito vysokoškolští profesoři:

• historik antických dějin Vladimír Groh,

• někdejší rektor ČVUT Viktor Felber,

• zoologové Jaroslav Štorkán a Jaromír Šámal,

• právní historik Bohumil Baxa,

• slavista Josef Páta,

• profesor sociálního lékařství Hynek Pelc,

• pedagogický teoretik Jan Uher.

Řada vysokoškolských učitelů zahynula v koncentračních táborech; zvláště těžce byly postiženy brněnské vysoké školy, jež jenom v průběhu jara 1942 ztratily v Mauthausenu osm profesorů. Avšak i v těžkých okupačních podmínkách pokračovala většina českých vědců ve své práci.

• vznikla řada cenných monografií a objevných studií,

• rozvíjely se i mnohé výzkumné programy- např. ve Fragnerově farmaceutické továrně v Měcholupech byl koncem války vyvinut první český penicilin – Mykoin BF–510.

Uprostřed pohnuté doby odhalovaly jednotlivé vědní obory nové horizonty, problémy a tematické okruhy. A na různých neakademických pracovištích posléze dozrávala nová vědecká generace, jejíž růst měl být přetržen 17. listopadem 1939.

Doporučená literatura:

Aulas, Francois: Věda a technika, 2005.

Bernal, John Desmond: Věda v dějinách, I. – II. díl. Praha 1960.

Bělina, P.: Dějiny evropské civilizace II 1995.

Hoch, Alois Adalbert: Slovníček dějin techniky a vynálezů. Praha 1947.

: Vynálezy, které změnily svět. Praha 1959.

Honzík, Miroslav: Století energie. Začal to pan Watt. Praha 1981.