Krize stavovského systému a osvícenství v 18. století

Po smrti Leopolda II. nastoupil na habsburský trůn jeho syn František I. (1792-1835), který byl stoupencem ostrého protirevolučního kurzu a jehož vláda je charakterizována utužením policejně absolutistického režimu. Od roku 1792, kdy rakousko-pruská koalice zahájila válečné operace proti revoluční Francii, se snažila vláda aktivně vystupovat proti vlivu francouzských revolučních idejí na vnitřní život habsburské říše. Politická policie začala prostřednictvím rozvětvené sítě tajných agentů a placených donašečů kontrolovat vnitřní život říše. Byla zavedena přísná cenzura a dohled nad cizinci. Česká měšťanská společnost ve své převážné většině zaujala k Francouzské revoluci odmítavý postoj.

Po ztrátě Slezska (1745) nabyla nových dimenzí manufakturní a živnostenská politika státu. V nové situaci bylo Čechám přisouzeno zaujmout postavení země s rozvinutou řemeslnou velkovýrobou, zejména plátenickou. Vládní místa usilovala této přeměně napomoci vydáváním předpisů o kvalitě výrobků, povoláváním cizích odborníků, zakládáním průmyslových škol, udílením státních subvencí začínajícím podnikatelům a omezováním tradičních práv cechů. V povědomí podnikatelského živlu se začaly postupně prosazovat zásady volné soutěže. V plátenictví (předení lnu a tkaní plátna), které představovalo nejvýznamnější průmyslové odvětví země, stále převládal primitivní faktorský systém (rozptýlená manufaktura). V tomto systému podnikatel dodával přadlákům a tkalcům surovinu k domáckému zpracování a platil je za odvedenou práci. Koncentrovaná manufaktura naproti tomu ovládla postupně soukenictví. Nejdynamičtějším odvětvím průmyslové výroby bylo koncem 18.století bavlnářství, ve kterém se také začala nejdříve rozvíjet průmyslová revoluce (přechod od rukodělné řemeslné a manufakturní výroby ke strojové tovární výrobě). Nerovnoměrné rozložení industrializace vedlo k vytváření průmyslových regionů, jež z valné části přetrvaly až do současnosti.

Doporučená literatura:

• P.Bělina a kol., Dějiny zemí Koruny české II, Praha 1992

• Kol. autorů, Dějiny Československa II (1648-1918), Praha 1990

• Z.Kalista, Stručné dějiny československé, Praha 1992

• Kol. autorů, Přehled dějin Československa I/2, Praha 1982

• J.Pekař, Dějiny československé, Praha 1991

• F.Čapka, Dějiny zemí Koruny české v datech, Praha 1998

• L.Vykoupil, Slovník českých dějin, Brno 2000

• P.Hora – Hořejš, Toulky českou minulostí 5, Praha 1996

• E.Maur, Československé dějiny 1648-1781, Praha 1976

• A.Klíma, Manufakturní období v Čechách, Praha 1955

• J.Halada, Osvícenství – věk rozumu, Praha 1984

• J.Haubelt, České osvícenství, Praha 1986

• A.Mylnikov, Vznik národně osvícenské ideologie v českých zemích 18.století, Praha 1974