Vznik starověkého státu

Vznik starověkého státu

• starověké státy: dva typy 1. staroorientální státy (orientální despocie); 2. klasické státy

• staroorientální státy (např. Egypt, státy v oblasti Mezopotámie, perská říše aj.) – charakteristická je pro ně despocie (neomezená moc panovníka) – nejvyšší moc zákonodárná, soudní a vojenská v rukou panovníka, svrchované postavení posíleno náboženstvím (božský původ), určoval práva a povinnosti příslušníků všech vrstev

• znaky: • tzv. asijský způsob výroby (symbolickým vlastníkem půdy je panovník, držitelem vesnická občina, převážně zemědělský charakter výroby, závlahové zemědělství, složitá zavlažovací a ochranná zařízení) • patriarchální otroctví (nejsou jedinou pracovní silou) • závislost všech na držitelích moci (panovník, kněží, úředníci, vojenští hodnostáři) • poměrná stabilita a neměnnost států (v úrovni a způsobu výroby, ve státním zřízení, názorech na svět, přírodu, stát = centralizovaný byrokraticky řízený stát) • redistributivní hospodářství • položeny základy lidské kultury a vzdělanosti (písmo, rozvoj matematiky a astronomie – kvůli hospodářským potřebám)

• dvě prvotní ohniska – Egypt a oblast Mezopotámie, asijská oblast (Indie, Čína)

• sumerské městské státy: centrem politického, náboženského a hospodářského života chrám, kněz je správcem chrámu i organizátorem hospodářství, soustřeďuje se zde veškerá úroda, kterou kněží rozdělují obyvatelům, jejich neomezená moc = teokracie; později palácové hospodářství – v čele panovník, který zástupcem boha na zemi (válečné soupeření městských států o hegemonii → vznik monarchie)

• asyrská a babylónská říše: monarchistická, náboženstvím sevřená forma vlády městských států a pozdějších velkých říší se postupně vyvíjela k centralizovanému vazalskému a úřednickému státu – jednotná správa vykonávaná církevními a státními úřady, vedle úřednictva hlavní oporou monarchie armáda

• Egypt: na vrcholu společnosti faraon (ztělesněný bůh, absolutní vládce a vlastník celé země), jeho zástupcem vezír, dále nomarchové (správci krajů), vojenští velitelé, písaři, silná vrstva kněží (v některých obdobích větší moc než faraon – přechodná období) – střední vrstvou řemeslníci, obchodníci a umělci – zbytek obyvatel zastával většinu prací

• Chetité: zpočátku pravomoc panovníka vázána na dva pomocné orgány (tulie = rada z členů královské rodiny a rodové šlechty a pankuš = shromáždění kmenových stařešinů, později vojenských velitelů), později neomezený vládce zároveň nejvyšším knězem, soudcem, vojevůdcem, po smrti prohlášen za boha

• Persie: absolutní postavení panovníka, přepych

• Čína: v čele panovník (císař, král), který „synem nebes“ – silná centralizovaná despotická moc politická i vojenská – původně správa země v rukou aristokracie, později sátních úředníků z nižších vrstev – kontrolovaná inspektory

• klasické státy (státní útvary antického Řecka a Říma)

• znaky: • přeměna občinové držby půdy v individuální soukromé vlastnictví • překonán výlučně zemědělský charakter výroby (rozvoj řemesel, obchodu, peněžního hospodářství) • větší počet otroků, kteří převažující pracovní silou (zemědělství, řemeslo, státní služby) • rozhodující společenské postavení mají svobodní, plnoprávní občané (uplatňování politických práv, právo zastávat úřady); všeobecné vzdělání, rozhodující podíl svobodných na rozvoji kultury

• v posledních obdobích vývoje klasických států pronikání orientálních prvků (helénistické období řeckých dějin, dominát v římských dějinách)

• Řecko: řecké státy si vyzkoušely řadu forem a typů států od království přes aristokratickou vládu, tyranidu, oligarchii až k demokracii (existence také plutokracie, ochlokracie) – nejstarším zřízením rodové zřízení, rody se seskupovaly v bratrstva, kmeny a kmenové svazy (= předstátní formace: basileos nejvyšším vojenským velitelem, soudcem a vrchním knězem; shromáždění lidu rozhoduje o závažných otázkách /jen muži/; stařešinové rodů poradním orgánem krále) – za dórského vpádu vzrůst významu vojevůdcovské funkce krále, růst jeho vlivu a pokles významu shromáždění lidu = monarchie; postupný růst majetků králových rádců, zvyšování vlivu rady, král jen politicky nevýznamná funkce nejvyššího kněze = aristokratická vláda, svržení vlády aristokratů = tyranida, pak i další formy – ne všude se všechno vystřídalo, např. v Rhégiu a Syrakúsách se tyranida udržela až do jejich ovládnutí Římany

• Řím: 1. království (do 510 př.n.l.); 2. republika: správa Říma věcí veřejnou, věcí plnoprávných a svobodných občanů – 2 konzulové (správní, vojenská a soudní moc) + kvestoři (správa státní pokladny), cenzoři (evidence státního majetku a jmění občanů, dohled nad mravy), prétoři (výkon práva) + v době ohrožení přechodně diktátor (na půl roku, neomezená moc) + senát z řad patricijů + setninový sněm + později tribuni lidu (možnost zamítnutí rozhodnutí konzulů); 3. triumviráty (60 a 43 př.n.l.) a Cézarova diktatura (49 – 44 př.n.l.); 4. rané císařství – principát (27 př.n.l. – 284; spojuje absolutní moc císaře se zachováním republikánských tradic; 5. pozdní císařství – dominát (284 – 476; císař jediným neomezeným vládcem, dominus et deus, vyloučen vliv senátu, průnik orientálních prvků)