8. Rok 1848 v českých zemích a v Evropě. Specifika hnutí a programů. Výsledky a důsledky revolučních pokusů.

8. Rok 1848 v českých zemích a v Evropě. Specifika hnutí a programů. Výsledky a důsledky revolučních pokusů.

• Ve 40. letech 19. století se rychle zhoršovaly hospodářské poměry v Evropě a přiostřovaly se politické rozpory mezi jednotlivými politickými skupinami. Dělníci požadovali zlepšení sociálních podmínek a občanská práva, rolníci požadovali zrušení feudálního systému. V německém a italském prostoru se rozléhalo volání po sjednocení, Poláci toužili po samostatnosti. Národy v Rakousku toužily po národní emancipaci a podílu na politické moci, rovněž zde sílil odpor vůči absolutistickému útlaku. Vědomí krize a blížícího se jejího vyvrcholení se stalo v Evropě všudypřítomným.

• Předzvěstí se stalo povstání 1848 na Sicílii, ale iniciátorem byla až únorová revoluce ve Francii (pád červencové monarchie Ludvíka Filipa Orleánského), kdy pod tlakem dělnických nepokojů pak vyhlásila francouzská vláda všeobecné volební právo, právo na práci a na sdružování se. Francie se taktéž tímto proměnila na Druhou republiku.

• V březnu 1848 povstala města Mnichov, Vídeň, Berlín, Budapešť, Londýn a Madrid, revoluce se tak stala celoevropskou (stěžejní však byla v prostoru německém, českém, rakousko-uherském, a italském). V první části bylo požadavkům povstalců povětšinou vyhověno, neb revoluce byla všude a nešlo ji zastavit. Ve většině států byly prosazeny ústavy a zaručeny (často ale omezeně) základní občanská práva a svobody. V německém Frankfurtu se sešel celoněmecký sněm, aby projednal otázku Německa (sjednocení, německá ústava, vztah s Rakouskem, zřízení - návrh na republiku neprošel). Vřelo to i v Itálii, v čele italského sjednocovacího hnutí stál sardinský král. Rakušané tam vtrhli a snažili se udělat pořádek, v Římě, Toskáně a Benátkách vyhlášeny republiky.

• Roku 1849 Němci získali celoněmeckou ústavu, ale pokusy o zavedení nových poměru v Německu nebyly úspěšné, 1850 obnoven Německý spolek a spolkový sněm pod předsednictvím Rakouska. Revoluce v Itálii poražena francouzskými a rakouskými intervenčními vojsky, během tohoto roku povstání likvidována i v ostatních státech.

• Výsledkem revoluce bylo zrušení valné části feudálních práv v řadě zemí (např. Prusko a Rakousko). Revoluce znamenaly již definitivní nástup občanů do politického života. Politické proudy se již zcela zřetelně oddělily, vedle nejsilnějšího z nich, proudu liberálního, zastupovaného především měšťanstvem, se zformovaly proudy demokratické, socialistické, křesťansko-sociální, a konzervativní. Vliv veřejného mínění se nyní stal nepřehlédnutelným, ústava a právní stát se nyní staly samozřejmými, politika se stala věcí veřejnou.

• V Českých zemích začal rok 1848, předcházen určitým všudypřítomným neklidem ve společnosti, znatelným růstem nespokojenosti obyvatelstva, částečně v návaznosti na podněcující zprávy ze zahraničí se pak začaly objevovat ve městech protiabsolutistické letáky, šířilo se heslo konstituce, na venkově se rozmáhalo odmítání roboty. Počátkem března bylo aktivisty svoláno veřejné shromáždění do Svatováclavských lázní, jehož cílem bylo sepsat petici s požadavky na císaře: zrovnoprávnění Čechů s Němci v politice, vykup z roboty, zrušení poddanství, obecní samospráva, svoboda shromaždování a tisku (tzn. i zrušení cenzury), vytvoření státoprávního celku z Českých zemí. Toto shromáždění ve Svatováclavských lázních je bráno jako počátek revoluce 1848/9 v českých zemích. V průběhu přípravy petice však vypukla ve Vídni revoluce, které císař zatím ustoupil, odvolán Metternich, jeho místo zaujal jeho dosavadní liberálněji naladěný kolega/soupeř hrabě Kolowrat, ministrem vnitra byl jmenován Pillersdorf. V Uhrách taktéž propukly v Budapešti boje v ulicích, uherský sněm vyhlásil nezávislost Uher, svobodu tisku, rovnost občanů, atd. Když tedy dorazila české petice do Vídně, byly její umírněné požadavky už mimo. V této době u nás nejvyšší purkrabí hrabě Stadion.

• Císař Ferdinand slíbil konstituci a zrušení roboty (s náhradou), oslavy ve městech, zakládány národní gardy a studentské legie. Dva významné spolky: Národní výbor (doposud Svatováclavský (dle lázní)) a Konstituční spolek, představovaly jistou formu politické reprezentace během revoluce. Sociální bouře. Vídeň brzy povstala znovu, nespokojená s květnovou oktrojovanou ústavou ministra Pillersdorfa.

• Slovanský sjezd svolaný počátkem června 1848 se záhy zvrtl a došlo ke konfliktu, resp. k červnovému povstání, s generálem Windischgrätzem, který kvůli tomu přijel do Prahy. Ve Vídni se činil Windischgrätz podobně.

• Na podzim, poté, co vídeňský dvůr uprchl do Olomouce, se shromáždil sněm v Kroměříži, dále jednající o konstituci. Dále též císař Ferdinand I. abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa.

• Roku 1849 byl Kroměřížský sněm násilně rozehnán, neboť byl shledán příliš liberálně laděný, císař František Josef I. vydal vlastní březnovou ústavu a zaručení práv a svobod, což však vše mělo platit, až nastanou přiměřené poměry (tj. de facto nikdy). Odbojnější centra revoluce byla potlačována, situace se ukázala být pro revoluční ideály dále bezvýchodně ukončená, s císařem tak nastoupila éra neoabsolutismu. Povstání v severoitalských provinciích byla záhy potlačena, revoluce v Uhrách byla za pomoci ruského cara brzy zlikvidována (kapitulace Uhrů u Világoše).

• Revoluce pro české země přinesla zrušení poddanství, zrušení roboty za náhradu, zrušení vrchnostenských soudů, občanská práva, ústavy, přístup měšťanů k politice, avšak nedokázala již přinést žádanou změnu ve státoprávním uspořádání, austroslavismus vyhořel.