Vývoj lékařských oborů v 19. století

Vývoj lékařských oborů

• navazuje na medicínu 18.století, případně na renesanční ponatky o lidském těle

• přežívají snahy po vytváření mnoha spekulativních soustav a bezmocnou terapií

• Anatomie: základy v renesanci, podává pohled na složení lidského těla

• Embryologie: výzkum začal ve 2.pol.18.století (K. F. Wolff). Zavedl teorii epigeneze – vývoj znamená přeměnu forem jimiž organismus prochází ve svém vývoji ze zárodku

• patologická anatomie – základy pokládá v 18.století Morgani. V 19.století se osamostatnila na samostatný obor.

• Fyziologie – na vývoj má vliv pařížská fiziologická škola (Magendie). Razil teorii, že se věci se mají provádět ne teoreticky, ale experimentálně (třeba na zvířatech). Další rozvoj za Magandieova žáka C. Bernarda, který se snažil vytvořit experimentální medicínu, na principu spojení fyziologie, patologie a terapie.

• Mikrobiologie – na základě mnoha pozorování byla prokázána patogenní fce některých mikroorganismů- první kdo viděl bakterie byl přírodovědec A. Van Leeuwenhoek. Prohloubeno a propracováno fyzikem Pasteurem. Jeho výzkum reagoval na hospodářské problémy ve Fr v 50.letech 19.století (chorob bource morušového, vinné kvašení,...). Položil základy vědecké diagnostiky infekčních nemocí. Na přelomu století dochází k oběvení virů (půvidce nemoci, jež není sledovatelný pod obyčejným mikroskopem)

• Chirurgie – během století velmi rychlý rozvoj. Souvisí s ní rozvoj anesteziologie – lokální umrtvování, celková narkoza (eter, kysličník dusný, chlor). Pokusy s nitrožilními prostředky. S počtem možných zákroků vzrůstal počet pacientů umírajících na rannou infekci (otrava krve). Na základě pozorování začal I. F. Semmelweis spojovat tento stav s neumytymi rucemi lékařů (připadalo mu to podobné jako horečka omladnic u rodiček). Začal prosazovat,aby se před zákrokem myli ruce v chlorové vodě (pracoval v porodnici tak to prosazoval při vyšetřování žen). Rozvinulo se to v 60.letech, kdy se choroboplodné zárodky ničily chemickou cestou (kyselina karbonová – likviduje ale i tkáň chirurga). Přechází se k metodě sterilizace pracovního prostředí. Z chirurgie se vydělují ortopedie, urologie, gynekologie, stomatologie, …

• psychiatrie – vzniká v 18.století jako samostatný obor. Lékař V. Chiarugi přišel s myšlenkou zacházet s pacienty jako s nemocnými lidmi

• hygiena – zakladatel Pettenkofer. Mimo jiné předpokládal, že na vznik onemocnění má vliv vnější prostředí a dispozice oslabeného organismu.

• rozvoj: serologie, imunologie, hystologie, pediatrie (na základě zkoumání vysoké dětské úmrtnosti), dermatologie, neurologie, oční lékařství,

Vědci

Jan Evangelista Purkyně – profesor fyziologie a patologie ve Vratislavi. Studoval v Praze. Fyziologie má být věda prováděna pokusy a pozorováním. Z toho má vycházet. Vyslovil myšlenku že lidská a rostliná těla jsou složena ze stejných základních jednotek – tím přispěl k formování buněčné teorie. Vedl velmi významný výzkum – skladba zubů, řasinkový pohyb na sliznicích, …