1690-1710

1690-1710

ŠPANĚLSKO

Ve Španělsku vládne Karel II. Španělský (Habsburk). Poslední Habsburk na španělském trůnu. Ve Španělsku rostou protifrancouzské nálady. Karel je nadále pod silným vlivem své matky Marie Anny Habsburské. Účastní se devítileté války (dost neúspěšně) a v roce 1698 je dokonce uzavřena dohoda mezi Ludvíkem XIV. A Vilémem III. Oranžským o rozdělení Španělska po jeho smrti. Karel byl totiž bezdětný. Jeho smrt přišla roku 1700 a započala války o španělské dědictví.

VÁLKA O ŠPANĚLSKÉ DĚDICTVÍ (1701-1714)

Příčina: vymření španělské větve Habsburků

ještě před smrtí posledního habsburského krále Karla II. byly uzavřeny smlouvy, které měly válkám zabránit. Podle dohod mezi velmocemi z roku 1698 a rozhodnutí Karla II. měl být následníkem Josef Ferdinand Bavorský. Po jeho nečekané smrti (1699) pak Rakousko, Anglie a Nizozemí uzavřely smlouvu, podle které se měl následníkem stát mladší syn římského císaře Leopolda I. Karel, ale španělský král Karel II. určil ve své závěti za následníka trůnu svého prasynovce Filipa z Anjou, vnuka Ludvíka XIV (to ale Habsburkové neuznali). Jelikož Ludvík XIV. tuto volbu uznal, Leopold I. mu vyhlásil válku, k němuž se postupně přidala Anglie s Nizozemím. Oba státy se obávaly spojení Francie a Španělska v jedněch rukou a požadovaly, aby jim Ludvík poskytl záruky a slib, že k tomu nedojde. Ten ale nic takového zaručit nehodlal.

Karel II. měl rodinné vazby na oba rody

Sám byl po obou rodičích Habsburk a jeho sestra Markéta Tereza Španělská byla provdána za císaře Leopolda I. Habsburského

Druhá sestra Marie Tereza byla ale dcerou Izabely Bourbonské a později se provdala za francouzského krále Ludvíka XIV.

Francouzská strana (tvořená především Francií, větší částí Španělska, Savojskem a Bavorskem) a protifrancouzská (kterou utvořila Svatá říše římská, rakouští Habsburkové, Anglie a Nizozemsko)

Válka začala dobře pro Francii

Později úspěchy protifrancouzské koalice

Série porážek Francouzů v letech 1702 – 1708

Francouzská strana byla vytlačena z Itálie, Říše, Španělského Nizozemí i většiny Španělska

Ludvík XIV. se musel soustředit na obranu

Bitva u Malplaquet (1709) – nejkrvavější bitva, oběma stranami prohlášena za vítězství

ČECHY

1676-1696–v této době vrcholí čarodějnické procesy na Šumpersku

Vláda Josefa I.

DEVÍTILETÁ VÁLKA (1688-1697)

představovala rozsáhlý válečný konflikt, kdy se proti Francii Ludvíka XIV. postavila koalice evropských států s cílem zamezit další francouzské územní expanzi. Koalice bývá nazývána jako Augšpurská liga či Velká aliance. Tvořilo ji Nizozemí, Španělsko, Svatá říše římská, Savojsko, Anglie, Švédsko a Skotsko.

Po francouzsko-nizozemské válce (1678) bylo nesporné, že Francie Ludvíka XIV. je nejmocnější zemí Evropy. Apetit „krále Slunce“ však stále rostl. Chtěl stále a stále expandoval za účelem lepších hranic. V roce 1685 zrušil Edikt nantský. Záležitost zdánlivě vnitropolitická měla i své mezinárodní dopady. Ludvík ztratil několik set tisíc vesměs velmi schopných poddaných, kteří byli nuceni emigrovat a navíc protestantské země začaly považovat Ludvíka XIV. nejen za mocenskou hrozbu evropské rovnováze sil, ale i za ideologického nepřítele. Obava z dalších francouzských akcí vedla v červenci 1686 císaře Leopolda I., některá říšská knížata, Španěly a Švédy k vytvoření obranného uskupení zvaného Augšpurská liga. Poté se Ludvík zapojil do sporů o dosazení na kolínské arcibiskupství (kurfiřt = důležitý), jeho dalším zájem bylo získání území Falce – tímto krokem začíná devítiletá válka