11. Etika celoplošného očkování

ARGUMENTACE: Všechny zmíněné poznatky jsou důkazem, že očkování není vhodné pro žádnou věkovou skupiny, natož pro naše děti. Už jen kvůli řadě nežádoucích vedlejších účinků nedůvěřuji vakcínám. Očkování může mít závažné dopady na celkovou funkčnost organismu a kvalitu života postižených osob. Své dítě ochráním zejména tím, že jej nenaočkuji a nezničím mu tak jeho budoucí život.

Jednou z odpůrkyň očkování je také praktická lékařka, Eleková Ludmila, která tvrdí: „Pohled do historie ukazuje, že nemoci vymizely dávno předtím, než se začalo očkovat, nebezpečnost a úmrtnost téměř klesla na nulu. Takže obavy z návratů epidemií jsou zcela bezpředmětné.“ Mnozí z odpůrců očkování zastávají názor, že úmrtnost na infekce klesla jen díky zlepšení hygienických a životních podmínek (ČT24).

ARGUMENTACE: S tímto tvrzením zcela souhlasím a podporuji jej. Současné podmínky jsou na úplně jiné úrovni oproti těm dřívějším, kdy se nedbalo tolik na hygienu, což výrazně snižuje riziko šíření infekčních nemocí a tím i potřebu plošného očkování.

Přestože existuje řada studií a odborníků podporujících očkování, o srovnání zdraví očkovaných a neočkovaných nejsou prozatím žádné důkazy. V souvislosti s touto problematikou pokulhává určitá důvěra mezi občany a zdravotnickými úřady, včetně odpovědnosti státu za následky způsobené na zdraví. Mezi státy stále existují regionální odlišnosti v problematice očkování. Některé chudší země zaostávají v proočkovanosti kvůli nedostatku vakcín, infrastruktuře nebo zastávanému přístupu k očkování. Některé země zas naopak zavedly změny v očkování, a to zejména z důvodu šíření nákaz (Dorňáková, 2021). V zemích, kde se podařilo vymýtit některé očkovatelné nemoci, se tyto nemoci navrací (Králíček, 2019).

ARGUMENTACE: Pochybuji o existenci dostatku nezávislých studií, které by komplexně hodnotily celkový zdravotní stav a imunitní odpověď očkovaných oproti neočkovaným jedincům. Dlouhodobé účinky vakcín nejsou rovněž dostatečně prozkoumány. Kromě toho poukazuji na to, že v zemích, kde se podařilo vymýtit určité nemoci, může znovuobnovení těchto chorob souviset i s jinými faktory, jako jsou migrace, cestování či nedostatečná prevence jinými prostředky než očkováním.

V západních zemích není očkování legislativně zavázáno, proto se na očkování povinnost nevztahuje. Přesto je proočkovanost v západní Evropě velmi vysoká, přičemž jen malé procento rodin očkování odmítá (Smutná, 2016). Odpůrci očkování považují povinné očkování za pozůstatek totality, to znamená, že se brání zastaralým způsobům a vůbec tomu, jak český stát funguje po stránce demokracie (ČT24, 2016).

ARGUMENTACE: Přesto, že v České republice panuje demokracie, stále zde svoboda projevu a rozhodování naráží na limity. Tyto limity shledávám zejména v případě povinného očkování. Ve prospěch odpůrců očkování argumentuji tím, že v evropských západních zemích je očkování obvykle dobrovolné, zatímco v České republice jsou stále striktní opatření. Myslím si, že se jedná o nespravedlivé omezení osobní svobody a práva na vlastní rozhodnutí.