B20.....................................................................................zrevidováno

1. náhrada škody objektem jednání mezi stranami

   • dlužník se předem zavazuje plnit náhradu ve smluvené výši a za smluvených předpokladů

   • smlouva obsahuje nezbytně i stanovení předpokladů, za kterých se náhrada bude plnit

   • např. cautio damni infecti (majitel vadné stavby se zavazuje k plnění sjednané náhrady a když dojde ke skutečnému zřízení, ujednaná kauce (obnos náhrady) zjednoduší situaci, kdy nebude třeba nic zjišťovat a škodu teprve vypočítávat a poškozený rovnou žaluje toho, kdo kauci zřídil)

   • např.mandatum (mandant zavázán hradit mandatáři všechny škody, které utrpěl při provádění příkazu)

2. náhrada škody vyplývající z obecného předpisu zákona

   • nic konkrétního a bližšího se o podmínkách náhrady škody stanovit nedá, protože nejsou smluvně sjednány

   • vychází se z abstraktních premis

   1. kauzální nexus - příčinná souvislost, existuje objektivní spojitost mezi jednáním dlužníka a nastalou újmou

   • zjištění, zda dlužník škodu způsobil – přímo (zabil otroka) či nepřímo (vytvořil nevhodné podmínky)

   1. zavinění - lze prokázat subjektivní vztah dlužníka ke škodlivému výsledku

   • odpovědnost za škodu může nést jen člověk (ne zvíře nebo předmět)

   • pouze člověk, který je schopen uvědomit si následky svého jednání

   • dvě formy zavinění (culpa v širším smyslu):

     1. dolus - zlý úmysl

     2. culpa - nedbalost v užším smyslu

   • historický vývoj:

   • římská pravověda nevypracovala ucelenou teorii náhrady škody, bránila tomu soudní praxe

   • princip pekuniární kondemnace nepřipouštěl jinou formu rozsudku než jedinou peněžitou částku

   • princip nedovoloval, aby se náhrada škody za nesplnění smluvních povinností objevila jako samostatná částka

   • rozsudek byl vždy jeden peněžitý obnos, představoval např.

     • obnos původního obligačního plnění (mutuum)

     • obnos původního obligačního plnění + náhrada škody (způsobená třeba opožděným plněním)

     • obnos náhradního plnění za neuskutečněné plnění hlavní

justiniánské právo

• možnost odsoudit žalovaného k naturálnímu plnění původního předmětu obligace

• náhrada škody se mohla jako peněžitá částka objevit:

  1. interesse akcesorická - samostatně vedle vlastního předmětu obligace

  2. interesse hlavní - na místě vlastního předmětu za nesplnění či zmaření obligace

soukromá pokuta

• vyplývá z obligace deliktní, také častý předmět římské obligace

• dlouhou dobu měla povahu trestu – náhrada deliktem způsobené škody zůstávala stranou

• povinnost platit pokutu byla také vázána na přičinnou souvislost (kauzální nexus) a zavinění (culpa)

• 286 př.n.l. – lex Aquilia – zákon o protiprávním způsobení škody na cizím majetku

• stíhal peněžitou pokutou pachatele, který zabil cizího otroka n. dobytče, poškodil cizí věc movitou

• předpokládal jen zlý úmysl a přímé tělesné působení na věc

• okruh zavinění pak rozšířen i na přímé tělesné působení nedbalé