Prostředí staveb - cvičení
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
PROSTŘEDÍ STAVEB
Předmět se zabývá stavební tepelnou technikou. Studenti se seznámí s tepelně technickými
vlastnostmi materiálů a konstrukcí, výpočetními postupy dle ČSN 73 0540, navrhováním dodatečných
opatření ke zlepšení tepelně technických vlastností budov a snižováním energetické náročnosti
budov.
Zabývá se:
• šířením tepla, vlhkosti a vzduchu ve stavebních konstrukcích a prostorech, které
jsou konstrukcemi ohraničené
• navrhováním stavebních konstrukcí a budov z hlediska požadovaných tepelně
technických vlastností a kritérií, které zabezpečí: → tepelnou pohodu uživatelů
→ nízkou spotřebu energie
→ prevenci tepelně tech. poruch
Způsoby šíření tepla: • vedením (kondukce) – k vedení tepla dochází v pevných látkách, z hlediska
stavební tepelné techniky nejběžnější způsob vedení tepla
• prouděním (konvekce) – k šíření tepla prouděním dochází v plynných a
kapalných látkách
• sáláním – jedná se v podstatě o přenos elektromagnetického záření
(nejčastěji IR)
Tepelně technické vlastnosti stavebních materiálů a konstrukcí
Objemová hmotnost 𝜌 [𝑘𝑔/𝑚3] – znamená střední hustotu v prostoru nespojitě rozložené látky
(např. pórovité, zpěněné nebo volně sypané), je to podíl hmotnosti materiálu
(suchého nebo vlhkého) k jeho celkovému objemu – tedy včetně pórů a
mezer, např. objemová hmotnost zdiva
Hustota 𝜌 [𝑘𝑔/𝑚3] – na rozdíl od objemové hmotnosti je hustota definována jako podíl hmotnosti a
objemu příslušného množství látky, ale bez pórů a mezer, např. hustota vody
Měrná tepelná kapacita 𝑐 [𝐽 . 𝑘𝑔−1 . 𝐾−1] – množství tepla potřebného k ohřátí 1 kg látky o 1 K
železo 𝑐 = 450 [𝐽 . 𝑘𝑔−1 . 𝐾−1]
vzduch 𝑐 = 1003 [𝐽 . 𝑘𝑔−1 . 𝐾−1]
voda