Precipitační metody
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Existuje pět typů savčích imunoglobulinových těžkých řetězců (γ, ε, α, δ, µ) – podle nich pak dělíme protilátky
γ – IgG
ε – IgE
α – IgA
δ – IgD
µ – IgM
Dělení protilátek podle přípravy
Monoklonální
Chemické individuum, všechny protilátky mají stejnou primární strukturu -> stejná afinita i specifita
Fungují jen proti jednomu epitopu daného antigenu
Čas přípravy – jeden až několik měsíců
Drahá příprava
Hybridomy (vznik spojením lymfocytů s rakovinovými buňkami?) lze zamrazit a skladovat několik let, jednotlivé várky se neliší jako u polyklonálních
Lymfocyty pochází ze sleziny
Polyklonální
Směs protilátek
Liší se afinitou i specifitou k jednotlivým epitopům daného antigenu
Problémem jsou různé reakce jednotlivců -> jednotlivé várky nejsou totožné
Čas přípravy – jeden až několik měsíců
Levná příprava
Rekombinantní
Izolace genů kódujících protilátky -> klonování -> exprese
Vyšší rychlost, kvalita, hustota vazebných míst
Imunokomplex – komplex antigenu a protilátky
Imunoprecipitace – sekundární jev při vzniku imunokomplexu
Imunokomplexy in vitro? Vytvářejí nerozpustné, viditelné precipitáty (sraženiny) podobné mřížce
Precipitát vzniká jen při určitém poměru Ag a Pl (1:1)
Imunochemické metody
Dělení:
Imunoprecipitační – vhodné především pro polyklonální
V gelu – pzastaralé
V roztoku – turbidimetrie, nefelometrie
Neprecipitační
bez značky – imunoafinitní chromatografie, imunosenzory
se značkou – ELISA, LFIA, FIA – fluorescenční imunoanaláza, CIA – chemilumuniscenční, RIA – radioimunoanalýza
Precipitační metody
precipitační křivka – grafické znázornění imunoprecipitace
osa x – množství/koncentrace antigenu
osa y – množství precipitátu
rozlišujeme tři oblasti grafu – (zleva) přebytek protilátky – zóna ekvivalence (zde vzniká precipitát) – přebytek antigenu
Imunoprecipitace v roztoku
nevhodné pro hapteny – netvoří precipitát
vhodnější jsou polyklonální protilátky (monoklonální tvoří precipitát pouze s antigenem obsahující více stejných epitopů reagujících s Pl)
průběh sledujeme změnou optických vlastností roztoku
kvantitativní stanovení
turbidimetrie – měří se procházející světlo (spektrofotometrem)
nefelometrie – měří se odražené světlo (nefelometrem)
Imunoprecipitace v gelu (imunodifúzní metody)
difuze v gelu
vznik precipitačních linií
jednoduchá difuze
pouze pro porovnání množství jednotlivých antigenů
jeden z dvojice je kvantitativně zapolymerován do gelu, druhý difunduje
velikost vzniklého prstence je úměrná koncentraci antigenu
elektroimunodifuze
difuze v elektrickém poli
vzniklé linie mají tvary raket
plocha vymezená precipitátem je úměrná koncentraci antigenu
Imunoaglutinace – nevím moc kam zařadit
založeny na interakci nerozpustného antigenu a rozpustné protilátky za vzniku sraženiny – aglutinátu
antigen obsahuje více stejných determinant -> vhodné i pro monoklonální Pl
vhodné i pro hapteny (navázání na nerozpustný vodič)