15. Pojem a účel trestu

Hlavní cíle trestu v českém trestním právu jsou vyjádřeny v § 23 TZ o účelu trestu

• trest má působit:

  • na pachatele trestného činu (individuální prevence)

  • na všechny ostatní občany (generální prevence)

• účelem trestu je především:

1. chránit společnost před pachateli TČ

• trest je prostředkem sebeobrany společnosti před Tčiny → má pachatelům zabraňovat v další trestné činnosti a má je výchovně ovlivnit, aby vedli řádný život

• trest nesmí být prostředkem řešení jiných společenských problémů nebo nástrojem společenských přeměn

• ochranná funkce trestů je jejich základní funkcí

1. zabránit pachateli v dalším páchání trestné činnosti

• pachateli je znesnadněno či znemožněno páchat další Tčiny, je-li izolován od společnosti nepodmíněným trestem odnětí svobody, je-li mu zakázána činnost, jež mu k TČ poskytla příležitost, bylo-li vysloveno propadnutí věci k páchání činnosti potřebné apod.

• pachatele je však možno přimět k respektování našich zákonů nejen těmito tresty, ale i podmíněnými tresty odnětí svobody, peněžitými tresty aj. → jde totiž současně o to vytvořit ve vědomí pachatele dostatečné psychické zábrany působící proti další trestné činnosti

1. výchova pachatele k tomu, aby vedl řádný život

• úsilí o docílení výchovných účinků trestů nemá dosud náležité výsledky a aplikované tresty často selhávají → nemalou část z celkového počtu odsouzených dlouhodobě představují recidivisté

• zvlášť obtížné je docílení pozitivních výchovných účinků trestů odnětí svobody

• jde zj. o překonání kriminogenních deformací tkvících v osobnosti pachatele a v jeho společenských svazcích

• defekty pachatelovy osobnosti lze stěží ve většině případů trvale negovat pouhým represívním působením → často by mohly být překonány pouze rozvojem pozitivních prvků pachatelovy osobnosti a jeho sociálně užitečných svazků, posilováním jeho pozitivních vlastností, zvyků, návyků, usměrňováním či podporou jeho zájmů apod.

1. působit výchovně i na ostatní členy společnosti

• spravedlivé a včas ukládané tresty mohou působit na ostatní labilní občany, varovat je před pácháním Tčinů, přesvědčovat je o tom, že spravedlivý trest je neodvratný nebo alespoň pravděpodobný

• ukládání trestů může mít pozitivní vliv i na řádné občany, kteří tak mohou být upozorněni na nebezpečnost, zavrženíhodnost i trestnost spáchaných činů, mohou tak být posíleny jejich pocity bezpečnosti a právní jistoty a jejich představy o autoritě zákonů

• z hlediska teorie výchovy jde při generálně preventivním působení vlastně o použití metody příkladu, a to příkladu záporného, který však může za určitých podmínek působit kladně; zda tomu tak bude, záleží velkou měrou na médiích

• § 23 o účelu trestu nehovoří o oběti TČ - zřejmě vychází ze stanoviska, že náhrada škody poškozenému je občanskoprávní záležitostí

• nicméně dlouhodobé zkušenosti svědčí o tom, že podaří-li se trestem vyvolat pachatelovo úsilí o náhradu škody poškozenému, bude to úspěch z hledisek individuálněpreventipivních i generálněpreventivních a současně i pomoc poškozenému

• proto je žádoucí využívat možností platné úpravy a zejména při aplikaci podmíněného odsouzení, podmíněného odsouzení s dohledem, trestu obecně prospěšných prací a podmíněného propuštění pamatovat, aby pachateli byla uložena povinnost nahradit podle svých sil TČ způsobenou škodu

• předpokladem žádoucího pozitivního působení trestu jak ve směru generální prevence, tak i ve směru prevence individuální, je jeho spravedlivost

• aby byl trest spravedlivý, nesmí být ani přísnější, ani mírnější, než je nutné k ochraně společnosti před TČ

• přiměřenost trestu nebezpečnosti TČ je zárukou toho, abychom nezpůsobili při odvracení nebezpečí hrozícího společnosti větší škodu, než byla škoda, která hrozila, i zárukou toho, aby trest byl dostatečně přísný a mohl splnit svou ochrannou funkci

• § 23 TZ o účelu trestu je základním vodítkem soudu pro ukládání trestu